Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 24
PLÁN, KTERÝ SELHAL

„Ale co tedy,“ řekl Kemp a zašilhal opatrně z okna, „podnikneme teď?“

Poposedl blíž ke svému hostu s úmyslem, aby zmařil možnost, že by Neviditelný nečekaně zahlédl ty tři muže, kteří se právě blíží po cestě do kopce — nesnesitelně pomalu, jak aspoň připadalo Kempovi.

„Co jste měl v úmyslu podniknout, když jste zamířil do Port Burdocku? Měl jste nějaký plán?“

„Chtěl jsem zmizet z téhle země. Ale od chvíle, co jsem spatřil vás, jsem ten plán trochu pozměnil. Myslel jsem, že by bylo moudré, když teď nastalo teplé počasí a moje neviditelnost je fakt, kdybych se odebral na jih. Obzvlášť proto, že moje tajemství vyšlo najevo a kdekdo bude po takovém maskovaném a zahaleném muži číhat.

Máte odtud pravidelné paroplavební spojení s Francií. Měl jsem v úmyslu dostat se na palubu některého parníku a riskovat nebezpečí přeplavby. Odtamtud bych pak mohl jet vlakem do Španělska nebo třeba až do Alžíru. Nebylo by to obtížné. Tam může člověk zůstat neviditelný pořád a přece jen žít. A taky ledaco dělat.

Toho tuláka jsem chtěl používat jako příruční pokladny a nosiče zavazadel do té doby, než se rozhodnu, jak to narafičit, aby mi tam poslali mé knihy a věci a já abych je dostal.“

„To je jasné.“

„A pak se mě to hovado špinavé musí pokusit okrást! On ty knihy schoval, Kempe. Schoval moje knihy! Jen kdybych ho tak dostal do rukou!…“

„Nejlepší by snad bylo, nejdřív z něho dostat ty knihy.“

„Ale kde je? Víte to?“

„Je na městské policejní stanici, na vlastní žádost zamčený v nejpevnější cele věznice.“

„Sketa!“ procedil Neviditelný.

„To ovšem vaše plány trochu pozdrží.“

„Musíme ty knihy z něho dostat — jsou to knihy pro mě životně důležité.“

„Jistěže,“ přisvědčil Kemp poněkud neklidně v nejistotě, neslyší-li venku nějaké kroky. „Jistěže, ty knihy musíme od něho dostat. Ani to asi nebude nic těžkého, když nebude vědět, že to je pro vás.“

„Ne,“ pravil Neviditelný a zamyslel se.

Kemp se pokoušel vyvzpomenout si něco, co by udrželo hovor v proudu, ale Neviditelný v něm pokračoval o vlastní újmě.

„To, Kempe,“ pravil, „že mě náhoda přivedla do vašeho domu, mění všechny moje plány. Vy jste totiž člověk, který dovede chápat. Přes všechno, co se stalo, přes tohle omílání na veřejnosti, přes ztrátu mých knih, přes všechno, co trpkého jsem zakusil a zkusil, ještě zbývají velké možnosti, obrovské možnosti —

Neřekl jste nikomu, že jsem tady?“ vyhrkl znenadání otázku.

Kemp zaváhal.

„To se přece rozumělo samo sebou,“ odpověděl.

„Nikomu?“ naléhal Griffin.

„Ani živé duši.“

„Ach! Jojo —“ Neviditelný vstal, opřel si ruce v bok a začal se procházet po pracovně.

„Udělal jsem chybu, Kempe, obrovskou chybu, že jsem tuhle věc provedl celou úplné sám. Kolik jsem já jen promarnil síly, času, příležitostí! Sám — je to úžasné, jak málo dokáže člověk sám! Trochu toho nakrást, trochu někoho poranit, a tím to všechno končí.

Co teď hlavně potřebuju, Kempe, to je ochránce, pomocníka a úkryt. A takové poměry, abych mohl spát a jíst (...)

(......)