Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 23
V DRURY LANE

„Jistě už začínáte chápat,“ pravil Neviditelný, „celou tu nevýhodnost mého postavení. Neměl jsem žádné přístřeší — žádný oděv — a vzít si na sebe šaty znamenalo vzdát se všech svých výhod, udělat ze sebe něco divného a strašlivého. Postil jsem se — musel, protože najíst se, naplnit se nevstřebanou matérií, bylo by znamenalo stát se zase viditelným, groteskně viditelným.“

„Na to jsem vůbec nepomyslil,“ prohodil Kemp.

„Já také ne. A sníh mě varoval před kolikerým nebezpečím. Za sněhu jsem nemohl vycházet — usadil by se na mně a odhalil by mě. I déšť ze mě udělal vodnatý obrys, lesklou slupku člověka — bublinu. A mlha? V mlze bych býval jako matnější bublina, slupička, takový kalný odlesk lidské podoby. Kromě toho se mi při chůzi venku — v londýnském ovzduší — kolem kotníků usazovala špína, na kůži mi ulpívaly poletavé saze a vůbec prach. Nevěděl jsem, jak dlouho bude trvat, než se stanu zase viditelným i z té příčiny. Jasně jsem však věděl, že to nemůže trvat tuze dlouho.“

„V Londýně rozhodně ne.“

„Zašel jsem do zchátralé končiny v sousedství Great Portland Street a octl jsem se na konci ulice, kde jsem bydlíval. Neprošel jsem jí však, protože v polovině ulice stál dav lidí proti troskám domu, který jsem podpálil, a z jeho trosek se dosud kouřilo.

Můj nejnaléhavější problém bylo sehnat někde oblečení. A tu jsem zahlédl v jednom z těch smíšených krámků — s novinami, cukrátky, hračkami, dopisními papíry, zbylými tatrmany od Silvestra atakdále — řadu škrabošek a nosů a vzpomněl jsem si na nápad, který mi vnukly hračky v obchodním domě Omnium.

Obrátil jsem se tedy už nikoli bez cíle, a oklikou, abych se vyhnul živým třídám, jsem zamířil do zapadlých uliček na sever od Strandu. Pamatoval jsem si totiž, že v tom okrsku je několik půjčoven divadelních kostýmů a masek, i když jsem nevěděl docela určitě kde.

Den byl chladný a ulicemi, které směřují k severu, profukoval štiplavý vítr. Šel jsem rychle, abych zabránil náhodě, že by mě někdo zezadu dohonil a vrazil do mě. Každá křižovatka znamenala nebezpečí, na každého chodce bylo třeba dávat bystře pozor. Na horním konci Bedford Street jsem se právě chystal předejít jednoho muže, když vtom se náhle obrátil proti mně a vrazil do mě, až jsem odletěl do jižní dráhy a málem pod kolesku, která právě jela kolem. Úsudek drožkářského stanoviště zněl, že se o toho člověka patrně pokusil nějaký šlak.

Ta srážka mě tak vyšinula z míry, že jsem zamířil na tržiště Covent Garden a tam jsem si v klidném koutku vedle stánku s fialkami na chvilku sedl, těžce oddychoval a celý se třásl. Poznal jsem, že jsem ulovil novou rýmu, a tak jsem po nějaké chvíli musel odejít, aby snad moje kýchání nevzbudilo nechtěnou pozornost.

Konečně jsem pak došel k hledanému cíli, k špinavému, mušinci zaneřáděnému krámku v postranní ulici při Drury Lane, s výkladem plným dracounových rouch, falešných klenotů, paruk, střevíčků, domin a divadelních fotografií.

Krámek byl starosvětský a nízký a tmavý (...)

(......)