Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 22
V OBCHODNÍM DOMĚ

„A tak koncem ledna,“ vysvětloval Neviditelný, „když ve vzduchu visela první sněhová vánice — a kdyby se na mně byl usadil sníh, byl by mě prozradil! — jsem unavený, zkřehlý, rozbolený, nevýslovně zbídačelý a ještě pořád o své neviditelnosti přesvědčený jen napůl, začal tenhle nový život, který jsem sám na sebe uvalil.

Neměl jsem žádné útočiště, žádné prostředky, ani jedinou živou duši na celém světě, abych se jí mohl svěřit. A vyjevit své tajemství, byl bych se prozradil — byl bych ze sebe udělal pouhou raritu na ukazování. Přesto jsem užuž měl chuť na některého chodce promluvit a vydat se mu na milost a nemilost. Věděl jsem však příliš dobře, jakou hrůzu a bestiální krutost by takové oslovení vyvolalo.

Ale na ulici jsem nerozvažoval žádný plán. Jediným mým cílem bylo získat přístřeší před sněhem, nějak se přikrýt a zahřát, teprve potom snad budu s to kout nějaké plány. Ale i pro mne, pro člověka neviditelného, byly ty nekonečné zazávorované, zatarasené a pozamykané řady londýnských domů nedobytné.

Viděl jsem před sebou jasně pouze jediné — zimu a nechráněný pobyt venku a strasti sněhové vánice a noci.

A vtom jsem dostal skvělý nápad. Zahnul jsem do jedné z ulic, které vedou z Gower Street na Tottenham Court Road, a octl jsem se přeci Omniem, tím velkým obchodním podnikem, kde se dá koupit všechno — znáte ten obchodní dům: maso, koloniální zboží, prádlo, nábytek, šatstvo, dokonce i originály — ten obrovský spletitý soubor několika různých obchodů spíš než jeden obchod.

Měl jsem za to, že najdu dveře otevřené, ale bylo zavřeno, a zatímco jsem tam v tom širokém vchodu stál, zastavil venku povoz a muž v uniformě — znáte přece ty potentáty s nápisem Omnium na čepici — rozhodil dokořán dveře.

Podařilo se mi proklouznout dovnitř, a když jsem pak šel obchodem dál — bylo to oddělení, kde se prodávaly stuhy a rukavice a punčochy a podobné zboží — dostal jsem se do prostrannější části, věnované proutěnému nábytku, výletním košíkům a podobně.

Necítil jsem se tam však bezpečný, protože tamtudy ustavičně procházeli lidé, a potloukal jsem se neklidně dál po budově, až jsem nakonec narazil na ohromné prostory v jednom horním patře, kde stálo množství postelí, a přes ty jsem přelezl a našel si konečně místo k odpočinku mezi velkou hromadou přeložených matrací, plněných odpadovou vlnou.

Na patře se už svítilo a bylo v něm příjemné teplo a já jsem se rozhodl, že zůstanu v úkrytu, kde jsem, a budu pozorným okem hlídat ty dvě tři skupinky prodavačů a zákazníků, kteří se oddělením proplétali, až do okamžiku, kdy nadejde zavírací hodina. Doufal jsem, že potom budu mít možnost ukrást si někde v budově jídlo i šaty a přestrojení, a celý podnik prohledat a prozkoumat jeho možnosti, snad se i na některé té posteli vyspat.

To mi připadalo jako přijatelný plán. Zamýšlel jsem opatřit si takové šaty, abych byl sice zakuklený, ale celkem přijatelného zevnějšku, dostat se k nějakým penězům a potom si vyzvednout knihy a (...)

(......)