Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 21
NA OXFORD STREET

„Moje první chůze ze schodů,“ pokračoval Neviditelný, „mi působila neočekávanou nesnáz, protože jsem neviděl své nohy. Vskutku jsem také dvakrát klopýtl a při nahmatávání závory jsem byl neobvykle nešikovný. Ale když jsem se nedíval na zem, chůze po rovině mi šla jakž takž dobře.

Byl jsem v rozpoloženi, musím říct, vskutku povzneseném. Měl jsem pocit, jaký by asi měl vidomý člověk v městě slepců, kdyby měl měkce obalené nohy a nešustivé šaty. Cítil jsem ztřeštěnou chuť špásovat, lekat lidi, pleskat je po zádech, shazovat jim klobouk z hlavy a vůbec se rozpustile radovat ze své mimořádně výhody.

Ale přesto, sotva jsem se octl venku na Great Portland Street (bydlel jsem tam hned blízko u toho velkého obchodu s látkami), už jsem zaslechl řinčivý náraz a něco mě zezadu prudce udeřilo.

Otočil jsem se a spatřil muže nesoucího koš sodovek, kterak užasle hledí na své břemeno. Třebaže mě ta rána opravdu citlivě zabolela, spatřoval jsem v mužově úžasu něco tak neodolatelného, že jsem se hlasitě zasmál.

‚V koši je ďábel,‘ řekl jsem a nečekaně jsem mu ho vykroutil z ruky. Muž bez odporu své břemeno pustil a já vyšvihl celou tu tíhu lahví nad hlavu.

Ale nějaký bláznivý drožkář, který stál venku před hospodou, náhle skočil a vrhl se po koši, a jeho napřažené prsty mě s palčivou prudkostí bodly pod ucho. Rázem jsem pustil celý ten krám s třeskem na drožkáře a tu teprve, když se kolem mě rozlehl křik a dupot nohou, když lidé vybíhali z krámů a povozy se zastavovaly, jsem si uvědomil, co jsem si nadrobil, a proklínal jsem svou pošetilost.

Přitiskl jsem se zády k výkladní skříni a chystal jsem se z toho zmatku nějak vyklouznout. Jinak bych uvázl uprostřed davu a objevení by mě neminulo. Prodral jsem se kolem řeznického učedníka, ale naštěstí se neohlédl ani si neuvědomil to nic, které ho odstrčilo, a proklouzl jsem dozadu za drožkářův čtyřkolák. Ani nevím, jak oba celou tu věc mezi sebou urovnali.

Rozběhl jsem se rovnou přes ulici na druhou stranu, kde bylo naštěstí prázdno, a ve strachu z prozrazení, který ve mně příhoda vzbudila, jsem snad vůbec ani nedbal, kam vlastně jdu, a vmíchal jsem se do obvyklé odpolední tlačenice na třídě Oxford Street.

Snažil jsem se splynout s proudem pasantů. Ten však byl pro mě příliš hustý a v mžiku mi kdekdo šlapal na paty. Uchýlil jsem se tedy do strouhy vedle chodníku, ale ta byla hrbolatá a bolely mě od toho šlapky chodidel, a ke všemu mě ještě vzápětí pod lopatku silně dloubla oj loudavé nájemné kolesky a připomněla mi, že už beztak jsem notně pohmožděný.

Odklopýtal jsem drožce z cesty, křečovitým škubnutím jsem se vyhnul nějakému dětskému kočárku na chodníku a octl jsem se za nájemnou koleskou. Zachránil mě šťastný nápad: jak jela koleska pomalu svou cestou, šlapal jsem těsně za ní, celý rozechvělý a překvapený obratem, jaký najednou vzalo moje dobrodružství.

A nejenže jsem se chvěl, ale i klepal. Byl jasný lednový den a já byl úplně nahý, a slabý mazlavý povlak bláta, (...)

(......)