Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 27
OBLÉHÁNÍ KEMPOVA DOMU

Kemp četl podivný list, napsaný tužkou na umaštěném kusu papíru.

„Počínal jste si úžasně rázně a chytře,“ zněl ten dopis, „ačkoli si nedovedu představit, co tím hodláte získat. Stavíte se proti mně. Celý den jste na mne pořádal štvanici — snažil jste se mě oloupit o noční odpočinek. Ale vám navzdory jsem se najedl, vám navzdory jsem se vyspal, a boj teprve začíná.

Boj teprve začíná. Nezbývá nic jiného než rozpoutat hrůzu. Tímto vyhlašuji první den hrůzovlády.

Řekněte tomu svému policejnímu plukovníkovi i všem ostatním, že Port Burdock už déle nepodléhá královně, nýbrž že podléhá mně — Hrůze! Dnešek je první den prvního roku nové epochy — epochy Neviditelného. Jsem Neviditelný I. Pro začátek povládnu mírně. Prvého dne se na výstrahu uskuteční jediná poprava — muže, který se jmenuje Kemp. Smrt ho skolí dnes. Ať se zamkne, ať se ukryje, ať se obklopí strážemi, ať se navleče do brnění, je-li mu libo — smrt, neviděná smrt přesto přijde! Ať učiní jakákoli zajišťovací opatření — to jen udělá dojem na můj lid. Smrt vyrazí v pravé poledne od poštovní schránky. Dopis do ní vpadne, právě když k ní zamíří listonoš, a potom, vzhůru!

Zápas začíná, smrt vyráží na cestu! Nikdo mu nepomáhej, lide můj, aby smrt neskolila i tebe! Dnes Kemp zemře.“

Kemp si přečetl dopis dvakrát.

„To není žert,“ zašeptal. „To je jeho hlas! A myslí to vážně!“

Obrátil složený list papíru a na druhé straně vedle adresy spatřil poštovní razítko Hintondean s prozaickou poznámkou Doplatné 2 pence.

Pomalu se zdvihl, nechal polední přesnídávku nedojedenou — dopis přišel s roznáškou v jednu hodinu — a zamířil do pracovny. Zazvonil na hospodyni a přikázal jí, aby ihned obešla celý dům, prohlédla všechny zástrčky u oken a pozavírala všechny okenice. Sám zavřel svoje okna v pracovně. Z uzamčené zásuvky v ložnici si vzal malý revolver, pečlivě ho prohlédl a zastrčil do kapsy saka.

Napsal několik stručných dopisů, jeden pro plukovníka Adyeho, a odevzdal je služce se zřetelným návodem, jak a kudy má vyjít z domu. „Nehrozí žádné nebezpečí,“ pravil a v duchu připojil výhradu: „Pro vás.“

Když to všechno zařídil, setrval nějakou dobu v zahloubání a potom se zase vrátil k stydnoucímu jídlu.

Jedl a chvílemi mezitím přemýšlel. Nakonec pak udeřil zprudka do stolu. „My ho dostaneme,“ řekl, „a já jsem návnada. Však on zajde příliš daleko!“

Odebral se nahoru do podkroví a cestou za sebou pečlivě pozavíral všechny dveře.

„Je to zápas,“ povídal si, „prapodivný zápas — ale všechny vyhlídky jsou na mé straně, pane Griffine, přes tu vaši neviditelnost. A smělost. Griffin contra mundum — proti světu… na krev!“

Stanul před oknem a upřel zrak do rozpáleného svahu kopce.

„Musí si den co den sehnat jídlo — a já mu nezávidím. Vyspal se na dnešek opravdu? Nejspíš asi někde pod širým nebem — v bezpečí před srážkou s nějakým člověkem. Kéž by přišlo pořádné chladno a deště místo tohohle vedra!

Kdo ví, možná, že mě právě pozoruje.“

Přistoupil těsně k oknu. (...)

(......)