Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 28
ŠTVANÝ LOVEC

Když obléhám a dobývání Kempová domu začalo, spal pan Heelas, nejbližší soused doktora Kempa mezi majiteli vil, právě ve svém altánu.

Pan Heelas patřil k oné zatvrzelé většině, která odmítala věřit „všem těm žvástům“ o Neviditelném. Jeho manželka však, jak si měl později ještě připomenout, jim věřila. Nedal jinak, než že si bude chodit po zahradě docela tak, jako by se vůbec nic nedělo, a v souhlase s celoživotním zvykem si tam také šel odpoledne zdřímnout. Všechno to rozbíjení oken prostě zaspal a potom se náhle probudil s podivným přesvědčením, že něco není v pořádku.

Podíval se naproti na Kempův dům, protřel si oči a podíval se znovu. Potom spustil nohy na zem, a seděl a poslouchal. Řekl si, ať ho hrom, ale tu roztodivnost před očima bylo vidět pořád. Dům vypadal, jako by byl již celé týdny opuštěný — po pusté vřavě. Všechna okna vytlučená a do jednoho, kromě oken v podkrovní pracovně, zabedněných vnitřní okenicí.

„Byl bych mohl přísahat, že všechno je v pořádku“ — podíval se na hodinky — „ještě před dvaceti minutami.“

Vtom najednou zaslechl odněkud z dálky tlumený úder a pak řinkot skla. A potom, jak tak seděl a údivem na to otvíral ústa, se stalo něco ještě pozoruhodnějšího.

V jídelně Kempova domu se prudce rozletěly okenice a v okně se objevila služka ve vycházkovém klobouku i šatech a s horečným spěchem se namáhala zdvihnout spodní rám. Nečekaně se vedle ní objevil muž a pomáhal jí — doktor Kemp! V příštím okamžiku se okno otevřelo a služka se drápala ven; sletěla po hlavě a zmizela v křoví.

Pan Heelas vstal a všechny ty nevídané zjevy komentoval různými nejasnými a prudkými výkřiky. Viděl, jak se Kemp v okně postavil a seskočil z něho na zem, ale téměř současně se zase objevil a hnal se pěšinou mezi křovím, v běhu přikrčený jako člověk, který chce uniknout očím světa. Zmizel za zlatým deštěm, a když se opět ukázal, přelézal právě plot, který odděloval zahradu od širé rozlohy lad.

Ve vteřince se přehoupl a úžasným tempem se hnal ze svahu dolů k panu Heelasovi.

„Proboha!“ zvolal pan Heelas, jemuž svitl nápad. „To je ta neviditelná bestie! Nakonec je to tedy pravda!“

Takové pomyšlení znamenalo u pana Heelase hned také jednat, a jeho kuchařka, která ho pozorovala z podkrovního okna, trnula přímo úžasem, když ho viděla uhánět k domu rychlostí dobrých devíti mil za hodinu. Ozvalo se bouchám dveřmi, řinčení zvonků a k tomu hlas pana Heelase, který burácel jako tur: „Zabednit dveře, zabednit okna, zabednit všecko — je tu Neviditelný!“ Rázem byl celý dům plný křiku a rozkazů a uspěchaných nohou. Pan Heelas běžel sám osobně zavřít prosklené dveře, které vedly na verandu, a právě v tom okamžiku se nad hřebenem sousedního plotu objevila Kempová hlava, jeho ramena a pak koleno.

Vzápětí se Kemp prodral záhonem zplanělého asparágu a hnal se přes tenisový trávník k domu.

„Dovnitř nemůžete,“ prohlásil pan Heelas a zasunoval závory. „Je mi ze srdce líto, jestli vás honí — ale sem dovnitř nemůžete!“

Kemp (...)

(......)