Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9
PAN TOMÁŠ MARVEL

Pana Tomáše Marvela si musíte představit jako muže široké, houbovité tváře s válcovitě protáhlým nosem, s poživačnými, odulými, nerozhodnými ústy a s nemožně rozježenými vousy. Jeho postava jevila sklon k tělnatosti a jeho krátké údy tento sklon ještě podtrhovaly. Nosil chlupatý plstěný cylindr a časté používání provázku a tkaničky do bot jako náhrady za knoflík, zjevné na choulostivých místech jeho úboru, bylo známkou muže zásadně mládeneckého založení.

Pan Tomáš Marvel seděl s nohama v příkopě u silnice vedoucí přes lada k Adderdeanu, asi půl druhé míle od Ipingu. Až na nepravidelně prolamované ponožky měl nohy bosé, palce u nich široké a našpicované jako uši ostražitého psa. Pomaloučku polehoučku — všechno dělal pomaloučku polehoučku — dumal nad párem šněrovacích bot. Byly to nejzachovalejší boty, k jakým za dlouhou dobu zase přišel, ale byly mu tuze velké, kdežto ty, které měl až do nynějška, mu sice za sucha padly jako ulité, ale do mokra měly tuze slabé podrážky. Pan Tomáš Marvel si protivil boty příliš prostorné, jenže mokro si protivil stejně. Nikdy si ještě nepromyslil, co z obojího si protiví víc, a byl příjemný den a nebylo nic lepšího na práci.

Rozložil si tedy všechny čtyři boty do malebné skupinky na drn a prohlížel si je. A když je tam viděl v trávě mezi vyrážejícím řepíčkem, najednou ho napadlo, že oba páry jsou na pohled ukrutně šeredné. Vůbec ho nezarazilo, když za zády zaslechl hlas.

„Tak nebo tak, boty to jsou,“ pravil hlas.

„Je to — milodar,“ řekl pan Tomáš Marvel, zatímco je s hlavou nachýlenou ke straně s nechutí obhlížel, „a ať se propadnu, jestli vím, který z těch párů je na celém tom všivém světě nejohavnější!“

„Hm,“ zabručel hlas.

„Už jsem chodil v horších — ba někdy jsem neměl vůbec žádné. Ale žádné z nich nebyly tak nestydatě ohavné — s odpuštěním, že se tak vyjadřuju. Škemral jsem o boty — výslovně o boty — už několik dní, protože z těchhle mi bylo nanic. Jsou docela bytelné, to je pravda. Ale gentleman na vandru se na své botky sakra něco nakouká! A jestli mi budete věřit, v celém tom všivém okrese jsem nesehnal — a že jsem se nějak snažil! — nic než tyhlety. Jen se na ně podívejte! A když se to veme, tenhle okres je na boty ještě celkem docela dobrý. Ale to je holt právě to moje vrtkavé štěstí. Tenhle okres mi dodává boty už nějakých deset dvanáct let nebo i víc. A pak se k jednomu zachová takhle.“

„Je to potvorný okres,“ pravil hlas, „a lidi špínové.“

„Viďte?“ řekl pan Tomáš Marvel. „Kristáčka, ale tohle mi jsou škrpály! To přestává všechno!“

Otočil hlavu přes rameno vpravo, aby se podíval na boty svého kompaňona v hovoru s úmyslem porovnat je se svými, a ejhle! — kde měly stát kompaňonovy boty, tam nebyly ani boty, ani nohy. Otočil hlavu přes rameno vlevo, a rovněž tam nebyly ani boty, ani nohy. Zadoutnala v něm jiskřička bezmezného úžasu.

„Kde k čertu jste?“ zeptal se pan Tomáš Marvel přes rameno a vyhoupl se na všechny čtyři.

Viděl pláň prázdných lad, na (...)

(......)