Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 10
PAN MARVEL NAVŠTÍVÍ IPING

Jakmile se první prudké vzplanutí paniky vybouřilo, začal se Iping různit v názorech.

Náhle zdvihla hlavu hydra skepse — pochybovačnost sice značně nefundovaná, ani v nejmenších pevná v kramflecích, ale přesto pochybovačnost. Je přece o tolik lehčí v neviditelného člověka nevěřit, a ty, kteří ho skutečně viděli rozplývat se do vzduchu nebo pocítili sílu jeho paže, bylo možno spočítat na prstech obou rukou. A i z těchto svědků brzy ubyl opatrný pan Wadgers, který se uchýlil za nedobytné zámky a závory vlastního domu, a strážník Jaffers ležel v mrákotách v lokále Ekvipáže.

Velké a podivuhodné myšlenky, přesahující rámec životní zkušenosti, mívají na muže a ženy často menší účinek než zřetele podružnější a hmatatelnější.

Iping hýřil vlajkoslávou a kdekdo byl vyšňořen ve svátečním. Těšil se na svatodušní pondělí už měsíc nebo i déle. Po poledni se začínali i ti, kteří v Neviditelného věřili, s jistou ostýchavostí zase oddávat drobným kratochvílím usuzujíce, že Neviditelný nadobro zmizel, a pro pochybovače byl už pouhým šprýmem. Ale všichni — jak skeptici, tak i ti, kdo věřili — se celý ten den mimořádně družně bavili.

Na Haysmanově loučce se pestřil stan, v němž paní Buntingová a jiné dámy chystaly čaj, zatímco venku dětičky z nedělní školy běhaly o závod a hrály hry za dohledu a okřikování pana kaplana a slečen Cussové a Sackbutové. Je nesporné, že ve vzduchu visela jistá lehoučká tíseň, ale většina lidí měla přesto dost rozumu, aby utajila jakékoli obavy, jimiž je snad fantazie soužila.

Na obecním palouku se značné oblibě u dospívající mládeže těšilo šikmo napjaté lano, z něhož mohl člověk sjet, držel-li se přitom kolíku zavěšeného pod kladkou, a nechat sebou prudce mrštit na pytel na dolním konci, a stejné oblibě se těšily i houpačky a kokosové strefovačky. Kromě toho tam byla také promenáda a parní skříňový orkestrión, příslušející k malému kolotoči, šířil do ovzduší pronikavý pach oleje a neméně pronikavou muziku.

Členové klubu se dopoledne účastnili bohoslužby a teď stavěli na odiv své zelenorůžové odznaky, kdežto někteří, ti bujařeji založení, si ještě přikrášlili buřinky řvavými pouťovými mašličkami. Starého Fletchera, který pohlížel na sváteční kratochvíle přísně, bylo vidět mezerou v jasmínu kolem jeho okna nebo otevřenými dveřmi (kudy vám bylo libo se podívat), jak opatrně balancuje na prkně, položeném na dvou židlích, a bílí strop svého průčelního pokoje.

Kolem čtvrté hodiny vkročil do vesnice, směrem od lad, nějaký neznámý člověk. Byl to malý podsaditý muž v nemožně ošuntělém cylindru a zřejmě velmi ztěžka popadal dech. Tváře měl střídavě splasklé a zase silně nadulé. V jeho flekatém obličeji se zračila bázeň a pohyby se vyznačovaly jistou zdráhavou čiperností. Zahnul kolem rohu u kostela a zamířil rovnou k Ekvipáži.

Že ho viděl, pamatuje si kromě jiných i starý Fletcher; ba po pravdě byl jeho prapodivný (...)

(......)