Herbert George Wells
překlad: Emanuel a Emanuela Tilschovi

NEVIDITELNÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 11
V EKVIPÁŽI

Nuže, abychom jasně pochopili, co se stalo v hostinci, musíme se nezbytně vrátit k okamžiku, kdy pan Marvel prvně vkročil do zorného pole páně Huxterova okna.

Přesně v tom okamžiku meškal v hostinském pokoji pan Cuss s panem Buntingem. Zabývali se vážným vyšetřováním neobvyklých ranních příchod a s dovolením pana Halla velmi podrobně zkoumali majetek neviditelného muže.

Jaffers se zatím ze svého pádu už trochu vzpamatoval, a svěřiv se péči účastných přátel, odebral se domů. Paní Hallová už také odnosila cizincovo poházené prádlo a šatstvo a poklidila v pokoji.

A na stolku pod oknem, kde cizinec obyčejně pracoval, připadl Cuss téměř ihned na tři velké rukopisné knihy, nadepsané „Deník“.

„Deník!“ zvolal Cuss a přenesl všechny tři knihy na stůl. „Teď se určitě něco dovíme.“

Farář stál s rukama opřenýma o stůl.

„Deník,“ opakoval Cuss, sedl si, dvěma svazky podložil třetí knihu a otevřel ji. „Hm — předsádka holá, žádné jméno. K vzteku!… Šifry. A číslice.“

Farář obešel stůl a díval se mu přes rameno.

Cuss obracel stránky s výrazem náhle zklamaným.

„Ať mě — proboha! Všechno samá šifra, Buntingu.“

„Nikde žádný nákres?“ zeptal se pan Bunting.

„Žádný obrázek, aby osvětlil —“

„Podívejte se sám,“ odpověděl pan Cuss. „Něco z toho jsou výpočty a něco z toho je rusky nebo v nějakém podobném jazyce (jak soudím podle písma) a něco je taky řecky. Nu, tu řečtinu, myslel bych, že vy -“

„Ovšemže,“ pravil pan Bunting, vytáhl brýle a čistil si je s náhlým pocitem značné tísně — neboť co mu v paměti uvázlo z řečtiny, nestálo ani za řeč. „Ano — ovšemže, ta řečtina by nám mohla poskytnout vodítko.“

„Najdu vám některé místo.“

„Raději bych si napřed zběžně prošel všechny svazky,“ řekl pan Bunting a stále si ještě čistil brýle. „Víte, Cussi, nejdřív celkový dojem, teprv potom můžeme pátrat po nějakém vodítku.“

Zakašlal, nasadil si brýle, puntičkářsky si je urovnával, znovu zakašlal a přál si, aby se něco stalo, co by odvrátilo to zřejmě nevyhnutelné odhalení. Potom se chopil knihy, kterou mu Cuss ledabyle podával.

A vtom se vskutku něco stalo.

Z čista jasna se otevřely dveře.

Oba muži sebou prudce škubli, ohlédli se a oddychli si úlevou, když spatřili růžově flekatý obličej pod rozchlupaceným cylindrem.

„Šenk?“ zeptal se obličej a poulil oči.

„Ne,“ odpověděli oba pánové najednou.

„Naproti na druhé straně, příteli,“ řekl pan Bunting.

„A zavřete, prosím, ty dveře,“ připojil pan Cuss podrážděně.

„Dobře,“ přisvědčil vetřelec, jak se zdálo, tichým hlasem prapodivně odlišným od chraplavého tónu své první otázky. „Jistě,“ dodal vetřelec dřívějším hlasem. „Jasné!“ A zmizel a zavřel dveře.

„Námořník, soudil bych,“ pravil pan Bunting. „Jsou to zábavní chlapíci. ‚Jasné‘, věru! Patrně námořnický výraz, který se vztahuje k jeho odchodu z pokoje.“

„Taky bych myslel,“ přisvědčil Cuss. „Mám dnes nervy úplně nadranc. Dočista to se mnou škublo — když se ty dveře takhle nečekaně otevřely!“

Pan Bunting se usmál, jako by on sebou (...)

(......)