Herbert George Wells
překlad: Dagmar Knittlová

PRVNÍ LIDÉ NA MĚSÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3
STAVÍME KOULI

Vzpomínám si velmi jasně, při jaké příležitosti mi Cavor sdělil ten svůj nápad s koulí. Zmiňoval se o něm tu a tam již dříve, ale tehdy ho to vyloženě uchvátilo. Vraceli jsme se právě ke mně na čaj a on se cestou rozbzučel. Najednou vykřikl, „To je ono! Už to mám! Bude to něco jako roleta!“

„Co máte?“ zeptal jsem se.

„Vesmír — celý! Měsíc!“

„O čem to mluvíte?“

„O čem? Nu — musí to být koule! O tom mluvím!“

Byl jsem s rozumem vedle a chvíli jsem ho nechal, ať si vykládá po svém. Neměl jsem tehdy ani nejmenší potuchy, kam tím míří. Ale po svačině mi to objasnil.

„Má se to asi takhle,“ řekl mi. „Posledně jsem tu látku, která isoluje věci od gravitace, nalil do ploché nádržky s přehnutým okrajem, a ten ji držel dole. A sotva se ochladila a výroba tím skončila, došlo k tomu nadělení, všechno nad ní ztratilo váhu, vzduch vytryskl do povětří, dům také, a kdyby nebyla vytryskla do povětří i sama ta látka, nevím, co by se bylo stalo! Ale dejme tomu, že ten materiál je na volném prostranství a může bez překážek vzhůru!“

„Okamžitě se vznese!“

„Zajisté. A nezpůsobí víc rozruchu než odpálení velikého děla.“

„Ale co z toho?“

„Vznesu se s ním!“

Postavil jsem šálek a vyvalil na něho oči.

„Představte si kouli,“ vysvětloval, „dost velkou, aby se do ní vešli dva lidé se zavazadly. Bude ocelová a vyložená tlustým sklem; bude obsahovat patřičnou zásobu ztuhlého vzduchu, koncentrovanou potravu, přístroj na destilaci vody a tak dále. A zvenčí bude na oceli jakoby navrstven —“

„Cavorit?“

„Ano.“

„Ale jak se dostanete dovnitř?“

„Podobný problém už měli s nadívaným knedlíkem.“

„Ano, já vím. Ale jak to uděláte?“

„To je náramně snadné. Je k tomu potřeba jenom vzduchotěsného průvlaku. Ten bude ovšem muset být trochu složitější; bude muset být opatřen záklopkou, aby se daly v případě nutnosti věci vyhodit bez velké ztráty vzduchu.“

„Něco jako měl Jules Verne v románě ‚Ze Země na Měsíc‘?“

Cavor však romány nečetl.

„Začínám to chápat,“ řekl jsem pomalu. „A vy budete muset vstoupit dovnitř a uzavřít se tam, dokud bude cavorit ještě teplý, a jakmile se ochladí, přestane podléhat gravitaci a už poletíte —“

„Po tečně.“

„Vy poletíte po přímce —“ zarazil jsem se náhle. „Ale jak to zařídíte, abyste po té přímce neodcestoval do vesmíru navždy?“ zeptal jsem se. „Nemáte přece jisté, že se někam dostanete, a i když ano — jak se vrátíte zpátky?“

„O tom jsem právě uvažoval,“ řekl Cavor. „To jsem měl na mysli, když jsem říkal, že už to mám. Vnitřní skleněná koule může být vzduchotěsná a až na ten průvlak z jednoho kusu a ocelová koule může být vyrobena z dílů, přičemž každý díl se bude moci svinovat asi jako roleta. Ty lze snadno ovládat pomocí pružin a spouštět a zastavovat se dají elektřinou, procházející sklem v zatavených platinových drátcích. To je všechno už jenom detail. A tak pomineme-li tloušťku těch rolet, bude se celá vnější cavoritová koule skládat z oken nebo rolet, podle toho, jak je raději nazvete. Budou-li tedy všechna (...)

(......)