Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14

V LONDÝNĚ

Když Marťané přistáli ve Wokingu, byl můj mladší bratr v Londýně. Studoval medicínu, měl těsně před zkouškou a o jejich příletu se dověděl teprve v sobotu ráno. Sobotní ranní listy přinesly kromě dlouhatánských odborných pojednání o planetě Marsu, o životě na planetách a tak dále také kratičký a nepříliš jasný telegram, který právě svou stručností upoutával pozornost.

Marťané, polekáni blížícím se davem, usmrtili řadu lidí jakýmsi rychlopalným dělem, tak byla ona zpráva přibližně formulována. Telegram končil slovy: „Ačkoli se Marťané takto jeví jak hroziví protivníci, stále ještě se v podstatě nedostali z jámy, do které dopadli, a jak se zdá, ani se jim to nepodaří. Je to patrně výsledek poměrně intenzívní přitažlivé síly naší Země.“ A úvodníkáři se zejména na toto téma hned útěšlivě rozpovídávali.

Všichni posluchači biologického semináře, jehož se bratr toho dne účastnil, pochopitelně hořeli zájmem, ale nikde na ulicích nebylo ani stopy po nějakém neobvyklém zneklidnění. V odpoledních vydáních nafukovaly noviny kusé zprávy velkým písmem pod palcovými titulky. Ale až do osmé hodiny večer neměly co sdělit, leda něco málo o přesunech vojska v okolí vřesoviště a o požáru borových lesů mezi Wokingem a Weybridgem. Potom vyšlo zvláštní vydání St. James’s Gazette, v němž se oznamoval holý fakt, že telegrafní spojení bylo přerušeno. Jako pravděpodobná příčina se uváděl pád hořícího kmene na telegrafní vedení. Nic víc se o vypuknuvších bojích ještě ani oné noci, kdy jsem já jel do Leatherheadu a zpět, v Londýně nevědělo.

Bratr o nás proto taky neměl žádný strach, neboť z líčení tisku věděl, že válec dopadl dobré dvě míle od našeho domu. Byl přesto rozhodnut vydat se ještě v noci za mnou, aby – jak sám říkal – si tu havěť prohlédl, dřív než bude vyhubena. Asi ve čtyři hodiny mi poslal telegram, který ovšem nikdy nedorazil, a večer si ještě zašel do kabaretu.

I v Londýně byla v sobotu v noci bouřka, a tak jel bratr na Waterlooské nádraží drožkou. Na nástupišti, odkud byl pravidelně vypravován půlnoční vlak, se po chvilce čekání dověděl, že na trati došlo k nějaké nehodě a že vlaky do Wokingu až do rána nepojedou. Nepodařilo se mu zjistit, jaká nehoda to vlastně byla, ba dokonce ani na dráze o tom neměli dosti jasnou představu. Na nádraží to nikoho příliš nevzrušovalo, jelikož železniční personál, kterému nedošlo, že by mohlo jít o něco víc než pouhou poruchu mezi Byfleetem a wokingským nádražím, prostě noční divadelní vlaky, které normálně projížděly Wokingem, směroval objížďkou přes Virginia Water nebo přes Guildford. Měli také plno práce se změnami výletních vlaků Nedělního sdružení s cíli v Southamptonu a Portsmouthu. Nějaký noční reportér si bratra spletl s tamějším výpravčím, jemuž se trochu podobá, přepadl ho a mámil z něho informace. A jen málo lidí s výjimkou zaměstnanců dráhy výpadek nějak spojovalo s Marťany.

Přečetl jsem si už, v jiném podání těchto událostí, jak onoho nedělního rána byl „celý Londýn (...)

(......)