Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

KLID

Prvá věc, kterou jsem učinil, než jsem se vypravil do špižírny, bylo zajistit dveře mezi kuchyní a přípravnou. Spíž však byla docela prázdná; zásoby zmizely do posledního drobtu. Zjevně je předchozího dne všechny sebral Marťan. Při tomto zjištění se mne poprvé zmocnilo opravdové zoufalství. Po celý jedenáctý a dvanáctý den jsem nepozřel jediné sousto a jediný doušek.

Zprvu jsem pociťoval jen sucho v ústech a v hrdle a zřetelně mi ubývalo sil. Posedával jsem potmě v přípravně, malomyslný a zubožený. Neměl jsem na mysli nic jiného než jídlo. Myslel jsem také, že jsem ztratil i sluch, jelikož jsem již nevnímal žádný ruch z jámy, kterému jsem přivykl. Necítil jsem se dostatek silný, abych se tiše doplížil ke škvíře, jinak bych se byl šel přesvědčit na vlastní oči, co se děje.

Dvanáctého dne jsem měl již tak vyprahlo v krku, že bez ohledu na Marťany, na to, že bych je mohl na sebe upozornit, jsem prudce zapumpoval vrzavým čerpadlem a získal tak několik skleniček kalné zahnívající dešťové vody. Nesmírně mě osvěžila a povzbudilo mne i to, že se přes skřípot pumpy žádné slídivé chapadlo neobjevilo.

Úporně se mi tyto dny vracela myšlenka na vikáře, na způsob jeho smrti, ale byly to spíše jen blouznivé představy bez jakékoli logiky.

Třináctého dne jsem se opět trochu napil vody, podřimoval jsem a hlavou mi střídavě probíhaly představy jídla a nesoustavné, neuskutečnitelné plány na únik. Sotva jsem upadl do dřímoty, pronásledovaly mne ve snu hrůzné vidiny, vikářova smrt, neustále mne trápila ostrá bolest, která mne nutila znovu a znovu pít. Světlo, které proudilo do přípravny, již nebylo šedavé, ale narudlé. Pro mou zjitřenou představivost to byla barva krve.

Čtrnáctého dne jsem se odvážil do kuchyňky a s překvapením jsem zjistil, že otvor ve stěně je zarostlý výhonky šarlatového moru, takže se dosavadní polosvětlo místnosti proměnilo v karmínové šero.

Časně zrána patnáctého dne jsem zaslechl z kuchyně podivně známý sled zvuků, a jak jsem se zaposlouchal pozorněji, zdálo se mi, že tam snad čenichá a hrabe nějaký pes. Když jsem do kuchyňky vstoupil, spatřil jsem, že skrze robustní šlahouny marťanského plevele skutečné strká do rozsedliny čenich jakési psisko. Nesmírně mne to zarazilo. Sotva mne ucítil, zaštěkal.

Napadlo mne ihned, že kdybych ho mohl tiše přilákat do místnosti, dokázal bych ho snad zabít a měl bych co jíst, a že bych ho asi měl tak jako tak usmrtit, aby jeho pohyb nepřilákal pozornost Marťanů.

Opatrně jsem se sunul kupředu a pošeptmu jsem přitom říkal „Hodný pejsek, pojď sem“, ale pes náhle hlavou ucukl a zmizel.

Naslouchal jsem – sluch jsem měl zřejmě v pořádku –, ale v kráteru nastal zcela určitě klid. Zaslechl jsem cosi jako (...)

(......)