Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VLÁDA MRAVENCŮ

I

Když dostal kapitán Gerilleau příkaz, aby odplul se svým novým dělovým člunem Benjaminem Constantem do Badamy v Batemském rameni Guaramademy a aby tam obyvatelstvu vypomohl v boji se záplavou mravenců, podezříval nadřízené úřady, že si z něho tropí šašky. Jeho povýšení bylo romantické, přeskočil pořadí, svou úlohu v něm sehrály city významné brazilské dámy a kapitánovy vlahé zraky, avšak časopisy Diario i O Futuro prokázaly při referování o této záležitosti žalostně málo ohleduplností. Měl teď pocit, že se vystavuje nebezpečí dalších beztaktností.

Byl to kreol, představy o zdvořilosti a disciplíně měl čistě portugalské, a tak otevřel srdce jen Holroydovi, lancashirskému strojníkovi, který člun přivezl – a i to dělal hlavně proto, aby si procvičil svou angličtinu, jeho výslovnost „th“ byla totiž všelijaká.

„Co to má za smysl?“ říkal, „chtějí mě tím jen zesměšnit! Co zmůže člověk proti brabencům? Brabenci přitáhnou, brabenci odtáhnou.“

„Ono se říká,“ pravil Holroyd, „že tihle mravenci neodtáhnou. Ten chlap, jak jste říkal, že je sambo –“

„Zambo – to je druh míšence.“

„Jo, sambo, tak ten říkal, že kdo odtáhl, byli lidi!“

Kapitán chvíli zlostně bafal. „To se prosté stává, takovéhle věci,“ řekl posléze. „Co na tom? Brabenci jsou prostě dopuštění od pánaboha. Pánbůh takovou ranou ráčil navštívit Trinidad – to byli takoví malincí brabenci, co kradou listí. Očesali všechny pomerančovníky, všechny mangovníky! No, a co? Nebo zase jindy se vám nastěhuje armáda brabenců do baráku – ale útočných brabenců! To je docela jiná sorta. No, necháte dům domem, a oni vám ho pěkně vyčistí. Vrátíte se, a dům je čistý, jako nový! Nikde žádný šváb, žádná blecha, žádný škvor v podlaze.“

„Ten samba,“ řekl Holroyd, „povídal, že tohle je úplně jiný druh mravenců.“

Kapitán pokrčil rameny, vyfoukl kouř a věnoval se cigaretě.

Po chvíli se k námětu vrátil. „Milý zlatý Olrojde, a co já si mám s těmi ďábelskými brabenci počít?“ Zamyslel se. „Je to k smíchu,“ řekl. Ale odpoledne se navlékl do parádního stejnokroje a odešel na břeh, a pak na loď připutovaly četné džbánky a krabice a po nich i on sám. A Holroyd seděl ve večerním chládku na palubě a podivoval se Brazílii. Byli šest dní cesty vzhůru po Amazonce, nějakých sto mil od oceánu, a na západ i na východ od něho se táhl prázdný obzor jako na moři a na jihu nebylo vidět nic než písčina a pár trsů křovisek. Voda se hrnula jako náhonem, hustá a bahnitá, oživená aligátory a přeletujícími ptáky a sycená z jakéhosi nevyčerpatelného pramene kmeny stromů; a její siroba, naprostá prázdnota, mu pronikala až do srdce.

Městečko Alenquer se svým chudým kostelíkem, s doškovými kůlnami místo domů a opršelými troskami někdejší slávy vypadalo strašně ztracené v těchto pustinách, jako šestipence vytroušená někde na Sahaře. Holroyd byl mladý, poprvé viděl tropy, připlul sem rovnou z Anglie, kde je příroda oplocena, ohraničena příkopy a odvodněna až k dokonalosti poddanství, a tady náhle (...)

(......)