Oscar Wilde
překlad: J.Z. Novák

ZLOČIN LORDA ARTURA SAVILA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Když se lord Artur probudil, bylo už dvanáct a do pokoje mu skrze hedvábné záclony slonovinové barvy proudilo polední slunce. Vstal a vyhlédl z okna. Nad velikým městem se vznášel lehký opar horka a střechy domů bylyjako z matného stříbra. Dole na náměstí se v rozkmitané zeleni jako bílí motýli míhaly nějaké děti a chodník byl plny lidí mířících k sadům. Ještě nikdy se lordu Arturovi nezdál život rozkošnější, ještě nikdy se necítil tak dalek špatností.

Pak mu komorník přinesl na podnosu šálek čokolády. Když ji vypil, odhrnul těžkou portiéru z broskvového plyše a vstoupil do koupelny. Shora, skrze tenké onyxové desky se do ní měkce vkrádalo světlo a voda v mramorové nádrži se třpytila jako měsíč-

ní kámen. Kvapně se do ní vnořil, až se chladivé vlnky dotkly jeho hrdla a vlasů, a potom se do ní potopil i celou hlavou, jako kdyby chtěl ze sebe smýt špínu nějaké hanebné vzpomínky. Když z vody vystoupil, byl bezmála klidný. V té chvíli ho cele ovládl skvostný pocit tělesný, což se u delikátně utkaných povah přihází velmi často, neboť smysly, stejně jako plameny, dovedou právě tak očišťovat jako hubit.

Po přesnídávce se natáhl na divan a zapálil si cigaretu. Na římse krbu stála v rámu ze vzácného starého brokátu veliká fotografie Sibyly Mertonové, jakji poprvé spatřil na plese u lady Noelové. Přeladně utvářená hlavinka se lehce skláněla k jedné straně, jako kdyby štíhlý, třtinu připomínající krk mohl stěží unést břímě tolika krás; rty se trochu rozvíraly a vypadaly jako stvořené pro sladkou hudbu; a ze zasněných očí hleděla všecka něžná čistota dívčího věku. V hebkých přiléhavých šatech z crépe de chine a s velikým vějířem v podobě listu vypadala jako jedna z těch útlých figurek, jež lze nalézt v olivových hájích u Tanagry; i v jejím postoji a držení těla bylo něco z řeč-

ke graciéznosti. Nebyla však petite. Měla prostě dokonalé proporce - což je tak vzácné ve věku, kdy tolik žen dosahuje buď nadživotní velikosti, nebo naprosté bezvy-znamnosti.

Teď, když se na ni díval, byl lord Artur proniknut hroznou lítostí, jaká se rodí z lásky. Cítil, že kdyby se s ní oženil, když mu nad hlavou visí rozsudek vraždy, spáchal by zradu podobnou zradě Jidášově, hřích horší, než o jakém se kdy snilo Borgiovi. Jaké by je to čekalo štěstí, když on může být každou chvíli povolán, aby vyplnil proroctví vepsané mu do dlaně? Jaký by to žili život, dokud osud drží na vážkách ten děsný úděl? Ten sňatek je nutno za každou cenu odložit, k tomu se už pevně rozhodl.

Třebaže tu dívku tak žhavě miloval, třebaže pouhý dotek jejich prstů, když seděli vedle sebe, rozechvíval každičký nerv v jeho těle úžasnou rozkoší, jasně rozpoznával, jaká je jeho povinnost, a plně si uvědomoval, že nemá právo si ji vzít, dokud nespáchá tu vraždu. Teprve potom bude moci se Sibylou Mertonovou stanout před oltářem a vložit jí svůj život do rukou bez obav, že se dopouští špatnosti. Teprve potom ji bude moci sevřít do náručí s vědomím, že se za něho nikdy nebude (...)

(......)