Oscar Wilde

OBRAZ DORIANA GRAYE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XII

Bylo to devátého listopadu, v předvečer jeho osmatřicátých narozenin, jak si potom často vzpomínal.

Asi v jedenáct hodin kráčel domů od lorda Henryho, kde byl na večeří, a halil se do důkladných kožešin, protože noc byla studená a mlhavá. Na rohu Grosvenor Square a South Audley Street minul ho v mlze muž, který kráčel velmi rychle a límec šedého ulstru měl zdvižený. V ruce nesl cestovní kufřík. Dorian ho poznal. Byl to Basil Hallward. Proběhl jím podivný pocit strachu, který si nedovedl vysvětlit. Nedal na sobě znát, že Basila poznal, a šel kvapně dál směrem k svému domu.

Ale Hallward ho spatřil. Dorian slyšel, jak se nejdřív na chodníku zastavuje a jak potom spěchá za ním. Za několik okamžiků cítil na paži jeho ruku.

„Doriane! To mám ale ohromné štěstí! Čekal jsem na vás ve vaší knihovně už od devíti hodin. Nakonec se mi zželelo vašeho unaveného sluhy, a když mě doprovodil ke dveřím, řekl jsem mu, aby šel spát. Mám namířeno půlnočním vlakem do Paříže a naléhavě jsem s vámi chtěl mluvit, než odjedu. Když jste mě teď minul, zdálo se mi, že jste to vy, či spíš váš kožich. Ale nevěděl jsem to docela jistě. Vy jste mě nepoznal?“

„V téhle mlze, drahý Basile? Vždyť nepoznávám ani Grosvenor Square. Myslím, že můj dům je někde tady, ale nejsem si tím vůbec jist. Je mi líto, že jedete pryč, protože jsem vás už neviděl celou věčnost. Ale snad se brzy vrátíte.“

„Ne. Budu šest měsíců mimo Anglii. Hodlám si najmout v Paříži ateliér a tam se zavřu, dokud nenamaluji jeden veliký obraz, který mám v hlavě. Ale o sobě jsem mluvit nechtěl. Jsme zrovna u vašich dveří. Dovolte, abych šel ještě na chviličku k vám. Mám něco na srdci, co vám musím říct.“

„Uděláte mi radost. Ale nezmeškáte vlak?“ řekl Dorian Gray unaveně, když vystoupil po schůdcích a otvíral klíčem dveře.

Světlo lampy prozářilo mlhu a Hallward se podíval na hodinky. „Mám spoustu času,“ odvětil. „Vlak jede až ve dvanáct patnáct a teď je teprve jedenáct. Když jsem vás potkal, to jsem šel stejně do klubu, abych se tam po vás podíval. Zavazadla mě totiž nijak nezdrží, těžké věci jsem už poslal napřed. Všecko, co s sebou povezu, je v téhle brašně a na nádraží Victoria se lehce dostanu za dvacet minut.“

Dorian se na něho podíval a usmál se. „Takhle prosím cestuje módní malíř! S příručním kufříkem a v ulstru! Pojďte dovnitř, nebo nám ta mlha naleze do domu. A prosím vás, nemluvte o ničem vážném. Dneska nic není vážné. Aspoň by nemělo být!“

Hallward potřásl hlavou, když vstoupil, a šel za Dorianem do knihovny. V ohromném otevřeném krbu jasně plápolalo dříví. Lampy byly rozsvíceny a na vykládaném stolečku stál otevřený stříbrný likérový příborníček z Holandska s několika sifony sodové vody a s velkými broušenými sklenkami.

„Jak vidíte, cítil jsem se tu zásluhou vašeho sluhy jako doma, Doriane. Dal mi všechno, co jsem si přál, včetně vašich nejlepších cigaret se zlatým náústkem. Je to náramně pohostinný tvor. Líbí se mi mnohem víc než ten Francouz, kterého jste míval. (...)

(......)