Oscar Wilde
překlad: J.Z. Novák

ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ODDANÝ PŘÍTEL

Jednou ráno vystrčil starý vodní hraboš hlavu ze svého brlohu. Měl živé, jiskrné oči, tuhá šedá vousiska a ocas jako dlouhý kus černého kaučuku. Po rybníce plovala káčata, vypadala jako hejno žlutých kanárků a jejich matka, která byla čistě bílá a měla nefalšovaně červené nohy, se je snažila naučit stát ve vodě na hlavě.

„Nikdy se nedostanete do nejlepší společnosti, když nebudete umět stát na hlavě," říkala jim neustále a co chvíli jim předváděla, jak se to dělá. Ale káčata jí nevěnovala pozornost. Byla tak mladá, že ještě nevěděla, co je to za přednost, dostat se vůbec do společnosti.

„To jsou ale neposlušné děti!" zvolal starý vodní hraboš. „Zasloužily by utopit,"

„Ale kdepak!" odpověděla kachna. „Každý začátek je těžký, a kdo by měl mít trpělivost, když ne rodiče?"

„Á, rodičovské city, to já vůbec neznám," řekl vodní hraboš. „Nejsem rodinná povaha. Taky jsem se neoženil a ženit se nehodlám. Láska je moc krásná věc, svým způsobem, ale mnohem výš stojí přátelství. Já aspoň neznám na světě nic vznešenějšího a cennějšího než oddané přátelství."

„A jaká je, prosím, vaše představa o povinnostech oddaného přítele?" zeptal se zvonek, který seděl hned vedle na vrbě a vyslechl ten rozhovor.

„No. to bych taky ráda věděla," řekla kachna a odplavala na opačný konec rybníka a postavila se tam na hlavu, aby dala dětem dobry příklad.

„Co je to za hloupou otázku?" zvolal vodní hraboš. „Od oddaného přítele bych samozřejmě očekával, že mi bude oddán."

„A čím vy byste mu to oplácel?" zeptal se ptáček, pohupující se na stříbrné snílce a třepotající drobnými křidélky.

„Já vám nerozumím," odvětil vodní hraboš.

„Dovolte, abych vám na to téma vyprávěl jednu historku," řekl zvonek.

,A bude to historka o mne?" ptal se vodní hraboš. „Jestli ano, tak si ji poslechnu, já mám krásnou literaturu nesmírně rád."

„Hodí se na vás," odpověděl zvonek. Slétl dolů, přistál na břehu a vyprávěl příběh o oddaném příteli.

„Byl jednou," začal zvonek, „jeden poctivy chlapík jménem Honzík."

„Byl to člověk hodně vynikající?" ptal se vodní hraboš.

„Kdepak," odpověděl zvonek, „nebyl vůbec vynikající. Až na to, že vynikal laskavým srdcem a legračně buclatou dobromyslnou tváří. Žil docela sám v maličké chaloupce a den co den obdělával svou zahrádku. A daleko široko nebyla v kraji tak hezká zahrádka jako ta jeho. Rostly v ní hvozdíky bradaté a levkoje zimní a pastuší tobolky a plané tulipány. Byly tam damašské růže a růže žluté, světle fialové šafrány a šafrány zlaté, purpurové fialky a fialky bílé. Jak plynuly měsíce, pučely tam či kvetly v náležitém pořadí orlíček a řeřišnice, majoránka a saturejka, petrklíč a kosatec, narcis a karafiát, květina se střídala s květinou, takže tam bylo pořád něco krásného k vidění a něco příjemného k přivonění.

Honzík měl spousty přátel, ale nejoddanějším přítelem ze všech byl mu šlechetný Hugo, mlynář. Skutečně, tak oddán byl bohatý mlynář Honzíkovi, že jakživ nešel kolem jeho zahrádky, aby se nenahnul přes zídku a (...)

(......)