Oscar Wilde
překlad: J.Z. Novák

ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDINEČNÁ RAKETA

Králův syn měl před svatbou, i konaly se všeobecné radovánky. Čekal na svou nevěstu cely rok, než konečně přijela. Byla to ruská princezna a celou cestu z Finska ujela na saních, tažených šesti soby. Saně měly podobu veliké zlaté labutě a princeznička ležela mezi křídly té labutě. Až na paty jí sahal dlouhý hermelínový plášť, na hlavě měla malinký čepeček ze stříbrného brokátu a byla bledá jako Sněhový palác, v němž odmalička žila. Tak byla bledá, že nad tím všichni lidé žasli, když projížděla ulicemi města. „Je jako bílá růže!" volali a zasypávali ji z balkónů kvítím.

Princ na ni čekal u hradní brány, aby ji přivítal. Měl snivé fialkové oči a vlasy jako z ryzího zlata. Když princeznu uviděl, poklekl na jedno koleno a políbil jí ruku.

„Na obraze jste byla překrásná," zašeptal, „ale ve skutečnosti jste ještě krásnější než na obraze." A princeznička se zarděla.

„Prve byla jako bílá růže," řekl mladý panoš svému sousedovi, „a teď je jako červená růže," A celý dvůr tím byl nadšen.

V příštích třech dnech kdekdo pořád říkal „bílá růže, červená růže, červená růže, bílá růže", a král nařídil, aby panošovi zdvojnásobili plat. Ježto vůbec žádný plat nedostával, nebylo mu to moc platné, ale pokládalo se to za náramnou poctu a okamžitě o tom přinesl zprávu Dvorský zpravodaj.

Po těch třech dnech se slavila svatba. Byl to velkolepý obřad a nevěsta a ženich kráčeli ruku v ruce pod nebesy z purpurového aksamitu, vyšívaného perličkami. Pak byl státní banket, který trval pět hodin. Princ a princezna seděli v čele tabule v slavnostní dvoraně a pili z jasného křišťálového poháru. Z toho poháru mohli pít jen ti, kdož se věrně milovali, neboť když se ho dotkly rty neupřímné, ihned zešedl, zakalil se a přestal zářit.

,Je zcela jasné, že se miluji," prohlásil panoš, „křišťálově jasné!" a král mu podruhé zdvojnásobil plat.

„Jaká pocta!" volali všichni dvořané.

Po banketu měl být ples. Nevěsta a ženich měli spolu zatančit tanec růží a král slíbil, že zahraje na flétnu. Hrál velice špatně, ale nikdo se mu to nikdy neodvážil říci. když to byl král. Po pravdě řečeno, znal jenom dvě písničky, a jakživ nevěděl docela jistě, kterou z nich vlastně hraje. Ale ono to bylo jedno, protože ať dělal cokoli, stejně kdekdo volal: „Rozkošné! Rozkošné!"

Posledním číslem programu byl veliký slavnostní ohňostroj, který měl být zahájen přesně o půlnoci. Princeznička jaktěživa ohňostroj neviděla, a proto král rozkázal, aby se královský pyrotechnik v den svatby obzvláště vyznamenal.

„Jak vlastně takový ohňostroj vypadá?" ptala se princezna jednou ráno prince, když se s ním procházela po terase.

„Jako polární záře," pravil král, který vždycky odpovídal na otázky položené někomu jinému, „jenže ne tak uměle. Já ho mám dokonce radši než hvězdy, protože člověk vždycky ví, kdy se objeví. A překrásný je, jako když já hraju na flétnu. No, musíte ho prostě vidět,"

A tak na konci královské zahrady postavili ohromné lešení, a jakmile královský pyrotechnik (...)

(......)