Oscar Wilde

INTENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ÚPADEK LHANÍ
Pozorování.

Dialog. Osoby: Cyril a Vivian.

Scena: knihovna venkovského domu v Nottinghamshiru.

Cyril (vcházeje otevřenými dveřmi z terasy). Můj drahý Viviane, nezavírejte se po celý den v knihovně. Jest dokonale půvabné odpoledne. Vzduch jest výborný. Leží mlha na lesích jako purpurový nádech na švestce. Pojďme, lehněme si do trávy, kuřme cigarety a kochejme se přírodou.

Vivian. Kochat se přírodou! S radostí pravím, že jsem už docela pozbyl této schopnosti. Lidé praví, že umění nás vede k tomu, že milujeme přírodu více, než jsme ji milovali před tím a že po pečlivém studiu Corota a Constabla zříme v ní věci, které dříve unikly naší pozornosti. Mojí vlastní zkušeností jest, že čím více studujeme umění, tím méně se staráme o přírodu. Co nám umění opravdu zjevuje, jest nedostatek účelu v přírodě, její zvláštní hrubost, její neobyčejná monotonnost, její naprosto nedokonalý stav. Příroda má dobré úmysly, ovšem, avšak, jak pravil kdysi Aristoteles, nedovede jich vykonati. Když hledím do krajiny, nemohu neviděti všech jejích vad. Jest štěstím pro nás, nicméně, že příroda jest tak nedokonalá, nebo jinak bychom vůbec neměli umění. Umění jest naším živým protestem, galantním pokusem odkázati přírodu na její pravé místo. Pokud jde o nekonečnou rozmanitost přírody, jest pouhým mythem. Nelze ji nalézti v přírodě. Tkví v imaginaci nebo fantasii nebo kultivované slepotě člověka, jenž na ni pohlíží.

Cyril. Dobrá, vždyť nemusíte na ni pohlížeti. Můžete ležeti na trávě, kouřiti a hovořiti.

Vivian. Avšak příroda jest tak nepohodlná. Tráva jest tvrdá, chomáčovitá, vlhká a plná hrozného černého hmyzu. Nu, i Morrisův nejubožší dělník udělá vám pohodlnější sedadlo, než veškerá příroda. Příroda bledne před nábytkem z "ulice, od níž Oxford vzal svoje jméno", jak nepěkně se vyjádřil básník, jejž tolik milujete. Nestěžuji si. Kdyby byla příroda pohodlná, lidstvo by nebylo nikdy vynalezlo architektury, a dávám přednost domům před volným vzduchem. V domě cítíme se všichni v náležitých poměrech.

Všecko je nám podřízeno, uzpůsobeno pro náš užitek a naši libost.

Sám egoism, jenž jest tak nezbytný pro pravý pocit lidské důstojnosti, jest zcela výsledkem života v domě. Venku se stáváme abstraktními a neosobními. Naše individualita naprosto nás opouští. A pak příroda jest tak lhostejná, tak nevšímavá.

Kdykoliv se procházím zde v parku, cítím vždy, že jí nejsem více nežli dobytek, který se pase na svahu nebo lopuch, který kvete v příkopě. Nic není zřejmějšího, než že příroda nenávidí myšlenku. Myšlení jest nejnezdravější věcí na světě, a lidé umírají na ně zrovna tak, jako umírají na kteroukoli jinou chorobu. Na štěstí, v Anglii alespoň myšlenka není nakažlivá. Za svou skvělou fysickou zdatnost vděčíme jen své národní stupidnosti. Doufám jen, že budeme s to si podržeti tuto velkou historickou baštu svého štěstí po mnoho příštích let; obávám se však, že počínáme býti příliš vzdělanými; alespoň každý, kdo není s to se učiti, (...)

(......)