Jaroslav Žák

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 7
AUTOR SE POKUSÍ VYSVĚTLITI PODIVUHODNOU VĚC, JAK TO PŘIJDE, ŽE “TEN NÁŠ KLUK JE SAMEJ SPORT” A PŘITOM JSME NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH NA ČESTNÉM PŘEDPOSLEDNÍM MÍSTĚ

Je známo, že první průkopníci sportu z řad študáctva si přilepovali falešné vousy, aby unikli pozornosti kantorských špehů. Dlužno tu pietně vzpomenouti statečného beka S. K. Slávie Julia Vosátky, jemuž se v mýtických dobách našeho fotbalu při srážce s anglickým útočníkem utrhla polovina falešného kníru a přilepila se na tvář užaslého Angličana.

Dnes je sport oficiálně zařazen do tělocvičného programu střední školy a část kantorů je již ze sportovní generace, o níž byla řeč v intermezzu. Jsou sice ještě zavilí nepřátelé tělesných cviků mezi pedagogy, kteří si zapisují do notýsku, kdo hrál ve středu fotbal, a podle toho ve čtvrtek zkoušejí, jsou ještě zaprášení, omšelí tělocvikáři, kteří kladou hlavní důraz na to, aby po skoku vysokém dopadl žák do dřepu a učinil úkrok stranou, ale vymírají, jak pevně doufáme.

Jaký blahodárný vliv na mladé má toto školní pěstování sportu? Nejdříve příklad a potom závěry.

Jeden kantor v nejlepších letech, příslušník oné “sportovní generace” a přes silné revma zavilý pěstitel lehké atletiky, přišel na slovenský ústav. A hned si chtěl dát na školním hřišti zdravotní závod na 1 km. Aby to bylo zajímavější, vyzýval zpupně junáctvo celého ústavu na mejdan. Když se nikdo k tomu neměl, aby si protáhl s panem profesorem nohy, běžel zklamaný vychovatel sám se stopkami v ruce. Žactvo stálo opodál a přihlíželo. Jsem přesvědčen, že si při tom říkali: “Maj to ti kantoři divný záliby, jeden sbírá brouky, druhej zas běhá jako blázen do kolečka.”

To není zjev nikterak ojedinělý. Poměry se prostě obrátily. Prošedivělý kantořín v teplácích trénuje a dědečkové z oktávy přihlížejí s rukama v kapsách. Kdo se tomu diví a nechce věřit, ať nezapomíná, že jde o lehkou atletiku, tedy sport velmi namáhavý. Dnešní mladý muž se totiž nechce unavit. Bolely by ho nohy.

Dnešní študák pěstuje sport spíše jaksi na krásu než na výkon. Odtud obliba oné půvabné hry zvané volejbal čili odbíjená, jež se stala takřka naším národním sportem. Vynalezli ji tuším Američané a byla míněna jako osvěžení po namáhavém atletickém tréninku.

Dnes se jí oddávají vášnivě studující dítky od deseti let výše ve škole i mimo školu. Tato hra totiž krásně vyhovuje slovanské povaze. Člověk se při tom vůbec neunaví, nemusí běhat, nepachtí se za míčem, nýbrž míč mu spadne přímo na hlavu.

Pozoruji zasněně trénink v odbíjené. Příležitostí je k tomu dost a dost. I zjistil jsem, že ctižádostí každého hráče je povyskočit, natáhnout paže a udělat pokud možno elegantní pózu, zejména jsou-li přítomny slečny, bez ohledu na to, kde právě poletuje míč. Nejlepší důkaz pro to, že študáci dnes pěstují sport výlučně na krásu.

O tom svědčí i jiná nezvratná fakta. Ideálem moderního mladíka je především přepychový svetr nebo pulovr v divokých barvách, lampasy na lyžařských kalhotech, bílé punčochy (...)

(......)