Jaroslav Žák

CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3
O STUDENTSKÉM HUMORU, ČILI VÝSTIŽNĚJI ŘEČENO (ČTENÁŘ LASKAVĚ DOVOLÍ), O STUDENTSKÉ SRANDĚ

Netvářil bych se při tom slově provinile, kdyby šlo o bujarou, humoristickou povídku, ale naši úvahu budou pravděpodobně čísti estéti čili krasoduchové a těm třeba vysvětlit, že ono skvělé slovo je daleko přiléhavější než akademický název humor, při němž si leckdo vzpomene na různé humoristické časopisy a nápadně zesmutní.

K poznání duše študákovy je nezbytno seznámiti se s touto stránkou jeho života. Jedna obtíž se tu naskýtá, a sice problém, jak psát o humoru humoristicky. Je to jako by někdo napsal pojednání o hudbě v podobě kvarteta. Tohle může dopadnout tragicky. Už začátek nevěští nic dobrého. Autor má psát úvahu a místo toho se baví se čtenářem. Raději kdyby si udělal nějakou osnovu za A, za B, za C atd. Poněvadž však osnovy jsou proto, aby se jich spisovatel nedržel, bude raději vyprávět nesoustavně, co o věci ví. Osnovu obstarají študáci sami, až budou tuto kapitolu rozbírat při hodině češtiny. V první knížce o študácích setkávali jsme se se studentským humorem na každém kroku. Zbývá tedy pohovořit o něm přehledně a jaksi rozšafně.

Studentský humor je humorem kolektivu, jež má společné osudy, trampoty a svízele. Každá taková společnost, která úpí pod vedením nebo velením nějakého nadřízeného, zpříjemňuje si život psinou, ať jsou to již vojáci, studenti, úředníci, skauti v letním táboře nebo trestanci. Je známo, že už římští legionáři si dělali legraci ze svých imperátorů a zpívali posměšné písničky o Caesarově pleši a o jeho milostných pletkách.

Studenti mají dvojí humor. Je to jednak taková nespoutaná junácká psina, která bují všude, kde je více mladých lidí pohromadě. Je to prostě legrace pro legraci. Je projevem překypující energie a fyzického i duševního zdraví, čili, sportovně řečeno, dobré kondice. Proto říká študák, daří-li se někomu junácké fóry, že je ve formě čili “v konvici”.

Druhý humor je vlastně satira. Útočná satira, posměšky, které jsou obranou slabých proti silným, porobeným proti utlačovatelům, zkoušených proti zkoušejícím. Zmírňují drtivost koulí a pomáhají lépe snášeti případný neúspěch.

Řečtí i římští vojevůdcové - pozor, pan profesor vykládá - rádi poslouchali posměšné písničky svých vojáků. Viděli v nich nejen výsměch, ale i známku obliby a popularity vůdcovy. A mimoto věřili, že se těmito žertovnými rýmovačkami oslabuje závist bohů, kteří nemají rádi příliš vynikající jedince. Škodolibý a ješitný starověký bůh se již chystal srazit slavného muže z jeho výšin, poněvadž v něm čul nekalou soutěž, upustil však od svého záměru, když uslyšel vojenskou odrhovačku o plešatém imperátoru. Soudil, že takový komický plešoun mu nemůže být nebezpečný.

Budiž ke cti pedagogů pověděno, že i někteří kantoři, prozatím sporadicky, zachovávají tento velkodušný postup a doufajíce, že zášť bohů (ministerských asi) se zmírní, tolerují posměšnou studentskou poezii. Není jich moc, ale jsou.

Byl jednou jeden ústav a (...)

(......)