Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PAN INSPEKTOR

Ačkoli život na ústavě (jenž je zván gympl, rejpálka, bouda, barák, chajda, holubník, kurník, posada, flákárna, myšárna apod.) je velmi rušný, těžko vypsat zmatek, jenž zavládne, má-li školu navštíviti inspekční orgán, tak řečený špekmistr, špehůn, zpyták, pozorovák, špiták neboli Boží oko.

Tajemná bytost páně inspektorova slouží po celý rok kantorům k strašení žactva. “Nic bych proti tomu neměl, že neumíte logaritmovat,” vzdychá matykář, tváře se lidumilně, “ale kdyby přišel pan inspektor...” Pouštějíce na děcka hrůzu ve jménu pana inspektora, snaží se prófové zamaskovat, že mají sami strach. Což žactvo vytuší jakýmsi “šestým smyslem”, lidově nazývaným “čuch”, a srdečně se těší na příchod obávaného zpytáka.

V době podzimních dešťů nebo za divokých sněhových bouří, kdy zpytáci spí na zemské školní radě tvrdým zimním spánkem, mluví o nich kantoři hrdě a neohroženě, neboť vědí, že se nemusí obávati nevítané návštěvy. Mnozí se dokonce vychloubají, jak kdysi kdesi se zpytákem zatočili.

“Jednou vám,” vypráví statečný prófa v dobře vytopené sborovně, “vykládám právě příčestí minulé trpné, když tu vrazí do třídy inspektor Kolbaba. ‘Co tu chcete?’ obořím se na něho energicky. ‘Jsem inspektor Kolbaba,’ on na to. ‘To by mohl říci každý,’ povídám, ‘nejdřív se legitimujte a pak se uvidí.’ ‘Dovolte,’ urazil se onen pán, ‘cožpak mne neznáte?’ ‘Lituji, nemám tu čest. Buďto mi ukažte legitimaci anebo marš ze třídy. To by mohl každý hejhula vrazit do učebny a hrát si na inspektora.’ A tu pan zemský náramně zkrotl, začal si prohledávat kapsy, průkazku nenašel a rozpačitě se omlouvaje vypadl z klasy. A co myslíte, že se mi za to stalo?”

Kantoři, kteří poslouchají se zatajeným dechem vyprávění hrdinovo, neodvažují se hádati, jaký trest ho stihl.

“Dostal jsem pochvalu za správný postup podle předpisu,” triumfuje vypravěč. Ve skutečnosti pak, při prvním poplašném signálu, že se pan inspektor blíží, počne hrdina pobíhati sem tam po sborovně, chytá se za hlavu a není k utišení.

Jakmile se pan zemský zjeví, vypukne služební panika. I starší profesorští borci, kvalifikaci nepodléhající, jsou zachváceni předepsanou úřední hrůzou a navzájem se (...)

(......)