Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOSLOV

Maje přičiniti závěrečné slovo, jehož předmětem se stal výzkum svébytného tvora, zvaného člověk školní, ocitá se pisatel doslovu v postavení pramálo blahém. Vzpomíná si totiž na nedělní odpoledne nekonečně vzdáleného roku třicátého šestého či sedmého, kdy poprvé přečetl, smíchem se zalykaje, úryvek z pozdější studie “Študáci a kantoři”, a to v beletristické příloze Českého slova. S uleknutím zaznamenává, že od oné chvíle uplynulo již více než třicetiletí a že — dělej co dělej — hurónský smích, jejž ve študácké duši rozpoutávala četba těchto řádek, zcela pominul, vystřídán povzdechem nad pádícím časem. Připomíná si při té příležitosti také, jak jiného dne zvěčnělý už třídní profesor zcela ve stylu postav vykreslených v tomto dílku se vztyčil na stupínku a nabádavě pozvedl prst, aby varoval žactvo před návštěvou hry “Škola základ života”, v níž proměnil autor text “Študáků”, a to pro potřebu studentstvem tehdy velmi milovaného E. F. Burianova Déčka. I pronesl tříďas (poklasný, tatouš, starosta atd., viz předcházející text) proslov jako vystřižený z Žáka: “Dovedl bych u mladého muže pochopit i návštěvu nočního podniku, ale libovat si v zesměšňování profesorů v kulturním stánku? To má být Umění? Tentokrát říkám proto: Ne, ne, ne!” Což samozřejmě vedlo po zákonu študácké mentality, zde postižené rozborem, k tomu, že dotčená třída se jako jeden muž dostavila do divadla, jež dotud navštěvovala jen menšina extrémistů, dávajících vytrvale přednost kulturním požitkům před trampským víkendem, fotbalem od tří do sedmi či provozování zakázaných figur na tanečním parketu. Což ovšem dále dokazuje, že pozorování sdělené urbi et orbi ^[5] tímto spiskem přece jen nepostrádala určité vědecké báze a že autor se zřejmě propracoval se svým důsledným popisným realismem až na dřeň jáství študákovy duše. (Které jak známo, věnoval později ještě další spisek.)

Pisatel doslovu ví dobře, že by se vystavil posměchu, jímž sám za dob mládí stíhal kmetské povzdychávání, kdyby propukl v pokryteckou blahochválu někdejšího študáckého života, případně kdyby dal průchod dojetí nad skvělým stavem mysli i údů tehdejší mládeže, které již nic se nemůže vyrovnat. I táže se spíše, zda ona absence hurónského smíchu tkví pouze v nezrušitelné vzdálenosti času a školního zážitku, či zda četba žákovskokantorské přírodopisné studie se nepodobá literární exhumaci, připomínající zejména současnému mladému muži lehce nabádavou četbu ze staroegyptských papyrů. Aj, hleď, mládeži, jak i otcové se dokázali veseliti!

Třeba by bylo víc než opovážlivé tvrdit, že jde o klasiku aere perennius^[6], zdá se nicméně, že dílku autorovu třeba přiznati i dnes určitou svěžest. Lze shledati, že autorův styl si podržuje nehledaný vtip, že i jeho smysl pro nepřípadnost slova i situace zhotovuje na nejlepších místech ono čtenářům tak libé komično, ať nedím slovy klasika Wericha, srandovno, a že se zakládá na pravdě někdejší autorovo doznání v ten smysl, že se dal odkojiti Haškem, Twainem, (...)

(......)