Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 1
Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Ditrich
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DRUHÁ
Pronásledování

„Matlafousku, pozor!“ šeptá rychle za rohem Budulínek. „Teď se dáme každý jinou ulicí, abychom mu zmátli stopu. A sejdeme se u vody!“ Matlafousek mrkl očkem na znamení, že porozuměl, a vyrazil právě v okamžiku, když se jejich rozzuřený pronásledovatel blížil. „Počkej, ty surovce, já ti dám unfair hru v trestném území!“ křičel pan Hadraba a pustil se za pelášícím pejskem. „Tohle není pěkná zábava, nechat se tady honit po ulicích jako, s odpuštěním, nějaký pes,“ myslí si Matlafousek. „Ale už mám nápad!“ řekl si a zahnul náhle do příčné ulice.

Když pan Hadraba za několik okamžiků doběhl do téže ulice, zarazil se, překvapen. Po utíkajícím pejskovi nikde ani stopy! Ulice byla v té chvíli skoro prázdná. Dveře domů byly zavřeny, neměl se tedy Matlafousek kam schovat; a přece, kromě dvou tří lidí nebylo v celé ulici živého tvora. Pan Hadraba šel zklamaně po chodníku a pátral ještě po nějakém Matlafouskově úkrytu. Vtom zahlédl v jednom krámě pootevřené dveře. Byl to obchod s gramofony, jak mohl každý poznat na první pohled podle reklamy, která stála u vchodu. Do veliké, starodávné gramofonové trouby pozorně pohlížel nehybný, sedící pes, patrně ze sádry nebo kašírovaný, a dával tím najevo, že „poznal hlas svého pána“. Pan Hadraba se zamračeně podíval na psí figurku a měl sto chutí ji něčím praštit; tak se totiž ten kašírovaný pes podobal Matlafouskovi. Raději odvrátil zrak, aby se zbytečně nerozčiloval, a nahlédl do krámu.

„Máucta, vašnosti!“ zaznělo od pultu, „račte si přát?“ „Přál bych si,“ povídá pan Hadraba, pátraje očima po krámě, „jednoho Voříška, malýho, ale zralýho surovce. Přál bych si ho roztrhnout na dvě půlky!“ „Říkal jste zralé voříšky? Voříšky, prosím, nemáme, ale pěkný gramofon na mírné měsíční splátky...“ „Nechci žádnej gramofon,“ křičel pan Hadraba, „hledám psa, takovou potvoru baskervilskou, menší postavy!“ „A ták, pejsek se pánovi zaběhl! A jak, prosím, vypadal?“ „Takovej menší, no zrovna takovýho máte tady před dveřma, vycpanýho nebo sádrovýho!“ „Ale, prosím, to je snad mýlka, my nemáme žádného takového...“

Pan Hadraba vyhlédl rychle ven. Místo před gramofonem bylo prázdné. Na vzdáleném konci ulice se ozval psí štěkot. Matlafousek tam panáčkoval, jako by se chtěl svému pronásledovateli vysmívat, pak udělal kotrmelec a zmizel za rohem. Pan Hadraba vykřikl: „Ha, počkej, ty neřáde psovská, takhle si dělat legraci z pořádnejch lidí!“ a vyrazil za Matlafouskem. „Mladý pane, počkejte, takhle přece nemůžete mezi lidi!“ ukazoval pán z obchodu panu Hadrabovi na roztrženou nohavici. Rozzuřený pronásledovatel se zarazil, poškrábal se za uchem a vrátil se do krámu. „Máte pravdu, pane šéf. Ale ten pes mě doběh, oklamal mě dokonale. Před tím vaším gramofonem seděl on sám a vypadal jako ta reklama z výkladní skříně. A ty kalhoty, to je taky jeho dílo, Rin-tin-tina surovýho. Však já ho dostanu! A teď se tady u vás převleču, jestli dovolíte; mám tu v balíku naštěstí ještě jedny kalhoty.“

* * *

(...)

(......)