Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 1
Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Ditrich
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ
Mezi mužstvem to vře

„Copak se ti stalo, Venco, že tu kleješ a nadáváš hůře než kormidelník závodní osmy VK Slávie?“ Pepa Šesták, nejstarší lodník na „Dittrichu“, plácl Hadrabu přátelsky po zádech, vyplivuje rozžvýkaný tabák do Vltavy. Jeho tvář byla osmahlá, bouřemi a cyklony rozbrázděná, a na nahých pažích měl vytetovány různé sladkovodní příšery. „Kdo by neklel za těhle poměrů!“ bouřil Hadraba a kopal do hromady bidel a tyčí, které ležely na přídi; „bylo tohle někdy, když byl kapitánem starý Průša? Netrefil by tě šlak, když se ti dole směje kluk se psem, který ti roztrh dvakrát kalhoty, a ty za nimi nesmíš a eště dostaneš od starýho huby? Považ, nazval mě pohodným! O kormidelníkovi ani nemluvím. Ten pro samý sekýrování mužstva ani nemá kdy si nacpat fajfku. Hrom to všecko zapal!“

„Co ty můžeš říkat o poměrech,“ pravil Pepa Šesták, utahuje si řemen u kalhot, „což teprve kdybys pamatoval ty časy starý zlatý svobody, když se ještě ‚Zrzavej Tonda‘ proháněl po Vltavě se svým pirátským škunerem. Tehdy byl ‚Primátor Dittrich‘, vedený silnou rukou kapitána Dařbujána – dej mu Pánbu nebe – jedinou lodí, před níž piráti zahýbali na 6 mořských mil. Jednou, když kroužil ‚Zrzavej Tonda‘ jako cejn u chuchelské plovárny, vyrazili jsme proti němu od Císařské louky a starý pirát nestačil utíkat k jihu. Žíhal to plnou parou, ale statečný Dařbuján dal zvýšit tlak pod kotly na jedenáct atmosfér, ačkoli se paluba chvěla jako osikový list. Rychlostí patnácti uzlů – představ si, patnáct uzlů! – jsme stíhali pirátský škuner, a když ten nasadil stejnou rychlost, udělal si náš kapitán na šátku šestnáctý uzel a již již jsme se chystali rozříznout přídou korzára jako salám, když tu ‚Zrzavej Tonda‘ zahnul do rákosí, a tam nám beze stopy zmizel. Později jsme se dověděli, že dovedl převléci svou loď podle potřeby na jachtu nebo nákladní parník.“

Hadraba naslouchal všecek užaslý. „A kde se, prosím tě, vzala ta pirátská loď na Vltavě?“ ptal se v údivu. „Byl to původně parníček ‚Závist‘,“ vykládal Šesták, „kde byl kapitánem Burda, který byl na mužstvo ras. A tak se posádka vzbouřila, hodila Burdu přes palubu a kapitánem byl zvolen ‚Zrzavej Tonda‘. Ten dal název ‚Závist‘ přemalovat na ‚Bledá Závist‘ a dlouho potom řádil mezi vltavským loďstvem, přepadaje koráby kupčíků, až ho jednou větrná smršť zahnala k jezu, kde našel smrt.“

„Museli to být správný kluci,“ liboval si Hadraba; „dobře udělali. Morc‘ hadry, tady by to taky potřebovalo vybílit!“ „To je řeč jak hlahol zvonu,“ zvolal Šesták a v očích mu zajiskřilo, „mluvíš mi z duše, kamaráde!“ Hadraba se trochu zarazil. „Ale kdo to dá dohromady?“ bručel. „Kdo jiný než ty?“ řekl Šesták nadšeně. „Jsi z nás nejsilnější; ujmi se velení vzbouřenců! Hoši půjdou rádi za tebou. Ve strojovně to už vře; kapitán jim nadává a plivá jim tam hlásnou rourou. Už toho mají akorát dost!“

„Ale,“ namítal Hadraba, „což přidá-li se obecenstvo ke kapitánovi?“ „To nech na starosti mně,“ pravil Pepa přesvědčivým (...)

(......)