Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Muž s turbanem si prozpěvuje motocyklovou baladu o bezhlavém jezdci a vyjeví svůj vršovický původ

 Jel mladý jezdec, jel a jel,
 laň bílou v dáli uviděl.
 Zahoukal na ni hou, hou, hou,
 jeď, smutná slečno, jeď se mnou!
 

 

Letní slunce vesele prozařovalo doubravou, jen údolí byla ještě zatažena ranními parami a mlhy se dosud válely na blatech; z chorálu ptačího zpěvu a švitoření vynikal mladý, mužný hlas, jehož píseň se jásavě nesla nad rytmickým doprovodem nádherně pracujícího motoru silver-foxu:

 

 Cítíš tu vůni benzinu?
 Pojeď ty se mnou pro psinu!
 Vidíš ta krásná kolesa?
 Pojeď ty se mnou do lesa!
 
 Ukázal vzadu na sedlo
 a děvče ihned nasedlo;
 a silnice bílá před nimi
 a kotouč prachu za nimi...
 

 

Silnice klesala nyní v prudkých serpentinách a svěží pěvcův hlas zanikal pozvolna v hlubinách roklí, odkud jen chvílemi ranní vánek zanášel útržky baladické písně:

 

 A plná prachu silnice
 a plná strachu vesnice
 a vepři, husy, slepice,
 v kaluži krve ležíce...
 

 

Hukot motoru náhle zesílil, neboť silnice opět prudce stoupala a balada se nesla vítězně a stále slyšitelněji údolím:

 

 ležíce mrtvi bez hlavy
 svědectvím jsou, že bezhlavý
 tu jezdec jel a jel a jel
 a nic před sebou neviděl.
 A na cestě leží hřebíky
 a jeden z nich zvláště veliký,
 a ten hřebík byl z ocela
 a propích gumu docela.
 Tu gumu vzal a zahodil
 a byli rázem deset mil.
 A na patník pak narazil
 a řídítka si urazil.
 Řídítka vzal a zahodil
 a byli rázem dvacet mil.
 Silnice bílá přede mnou...
 

 

Vtom zpěv pojednou ustal a pěvec prudce zabrzdil před mohutným vyvráceným stromem ležícím přes cestu, a zvedl obě ruce do výše, neboť za kmenem vyrostla z prachu silnice ponurá postava, jež na něj mířila Coltovým revolverem nejtěžší ráže.

„Co si račte přát?“ ptal se jezdec s vlídným úsměvem.

„Maličkost,“ odvětil zákeřník neméně zdvořile, „váš stroj.“

„Máte velmi vybroušený vkus,“ řekl uznale přepadený, vrhnuv zamilovaný pohled na „stříbrnou lišku“, jejíž niklové součástky se blyštěly ve vycházejícím slunci; „vaše jawa, jež zahálí tamo v příkopě, má, tuším, defektík nějaký. Šest vyvrácených patníků po levé straně silnice hovoří ke mně řečí jasnou a výmluvnou. Račte cestovati z daleka?“

„Ba z daleka. Až od Plzně. A vy?“

„Z Kurdistánu.“

„Pán je snad tamní rodák?“ tázal se muž s pistolí, pohlédnuv přitom na bílý turban cizincův, který tvořil s jeho prostým trampským krojem pitoreskní soupravu.

„Nikoli, sahibe. Přijel jsem do Kurdistánu z Indie.“

„Uf!“ podivil se druhý muž. „Přes Himálaj?“

„Zajisté,“ přitakal záhadný mototramp. „Namátkou uvádím, že jsem se neopomněl podívat na Pamir čili Střechu světa, což byl objekt opravdu zajímavý pro mne, jakožto odborníka. Jsem totiž v civilu pokrývačem. Vyjel jsem to čtyřkou, pokryt sice jinovatkou, ale bez defektu.“

„Znamenité,“ zabručel zákeřník, „takový stroj mohu právě potřebovat. Jste tedy Ind či Burman?“

„Nikterak, sahibe,“ vece tázaný. „Do Indie jsem přijel ze Siamu.“

(...)

(......)