Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PRVNÍ
Příchozí z temnot

Sotva hostinský Slimák pozavíral okna „Lesní tišinky“, otřásl první nápor vichřice stavením. Sinavý blesk proťal klikatou čarou houstnoucí temnotu, hrom dunivě zarachotil a bouře, nikterak se neohlížejíc na to, že je vlastně romantickým přežitkem starých časů, počala předvádět své obvyklé, ale dosud účinné efekty. Krajinka dosud utěšená, vhodná pro pastýřskou selanku, změnila se rázem v scenérii přímo pekelnou.

Blesk stíhal blesk, dunění hromu neustávalo, les hučel, zmítán poryvy větru, svištícího ve větvích stromů, jejichž koruny byly bičovány přívalem vod a ledových krup, samozřejmě zvících holubího vejce; osamělá borovice, stojící uprostřed paseky, trpěla vší tou hrůzou nejvíce, utěšujíc se představou, že vypadá jako sakura ve vichřici. Vtom však sjel blesk do její koruny a prásknutí jako výstřel otřáslo hospodou.

„Santo braiglo del randallo!“ zasípal italský obchodník, který se třásl a krčil v svém koutě, před sebou maje rozsvícenou příruční hromničku a mumlaje růženec. „Nebe buď milostivo těm, kdo jsou venku v tom nečase!“

„Znal jsem muže,“ zahučel Slimák v krátké pause mezi dvěma údery hromu, „který by se byl odvážil do tohoto pekla. Byl to šerif z nedalekého srubu. Právě před chvílí jsme o něm mluvili se seňorem lesníkem. U ďábla! Jeho železná pěst se nechybila nikdy brady protivníkovy, právě tak jako jeho nůž se zabodl jen o vlásek vedle ucha nějakého drzouna či vychloubače, aby mu byl výstrahou. Snad byste, seňore, mohl jmenovat muže, kteří by se Jackovi vyrovnali obratností a silou, ale ve střelbě, carramba! nepředčil Jacka Aspirina nikdo na světě a jeho jménem zvučely oba břehy Vltavy až po země, nad nimiž plane Jižní kříž!“ volal Slimák, hlasem velikým, přehlušuje burácení hromu, jež dodalo kletbám krčmářovým žádoucího důrazu. Ital pozvedl k němu své pronikavé oči a pravil nezvykle pomalu, klada důraz na každé slovo:

„Nepředčil-li nikdo seňora Aspirina ve střelbě, pak znám muže, který se mu přinejmenším vyrovnal.“

„Uf,“ uklouzlo krčmáři bezděčně, „kdo byl ten člověk?“

„Byl to sám don Pistollo Treffa della Barba, vznešený president mexický,“ odvětil Ital, povstav při vyslovení toho jména.

„Odkud znáte dona Treffu?“ tázal se Slimák, pohlížeje na něho s podivem.

„Z Mexika, patrone,“ zněla odpověď. „Provozoval jsem tam donedávna obchod. Musím podotknout ke cti tamějších seňorů, že kupovali výhradně díla umělecká, a věru šly mé sošky na odbyt díky častým revolučním přestřelkám, jež si vždy vyžádaly řadu sádrových obětí, takže jsem se mohl zařídit ve velkém,“ poznamenal s teskným povzdechem a zamyšleně srkal malinovou šťávu.

Krčmář přisedl k Italovi, nalil si do číše mužnou dávku prostějovské režné a pozorně naslouchal jeho podivnému vyprávění:

Vypravění italského obchodníka se soškami

»V té době vládla v krásné zemi mexické obecná nespokojenost s tehdejším presidentem donem Gonzalesem Nevadou, jenž vydíral na lidu mexickém vysoké daně a zejména zavedl novou daň z hlavy při (...)

(......)