Jaroslav Žák

NA ÚSVITĚ NOVÉ DOBY
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

"Celkem jsem nespal tři noci" - řekl potom plukovník - "když už bylo jasno, co ti židi chtějí provést .."

"Židi ?" nechápavě opakoval primář.

"Bodejť! Já je znám moc dobře. Ti nedají pokoj. Vono jim to bylo málo, ten Hitler ..., ale darmo mluvit. No dobrá, vy třeba máte jinej názor, budiž."..

"On je namíchanej na židy, " řekl Don Barcelona tlumeně, "nejspíš mu něco museli provést."

"Obávám se,"řekl primář," že jedna z ošklivých věcí, kterou tento násilný převrat přinese, bude nová vlna antisemitismu. Ale já jsem spíš filosemita. Je to nešťastný národ. A bolševici za mě antisemitu neudělají." - "Ani já nejsem proti židům" přitakal Don Barcelona " jsem vůbec odpůrce rasismu, ze zásady. A jako člověk, pane primáři, vám upřímně řeknu, potkal jsem samý hodný židy. Tady jich bylo pár v Týnci a všichni náramně slušný lidi. A takový udělačný. Sommer, co měl obchod s uhlím, byl dobrák od kosti. Mladej Šelepa u něho začínal, Sommer mu svěřoval samostatný obchody, a když Šelepa prodělal, bral to Sommer na sebe, kdežto z vejdělků mu dával smluvený procenta. A pak se říká, že jsou vydřiduši. Celá rodina Finkelsteinova byli moc nóbl lidi a to nemluvím o starým Rosenfeldovi. Von měl koloniál na rohu na malým rynku, a nebejt Rozenfeldky, tak by byl asi všechno rozdal. Von si vždycky ráno nacpal kapsy mandlema, hrozinkama, burákama, cukrovím a podobnejma dobrotama, krmil ptáčky, potulný pejsky, kočky a kdejaký haranty potkal, rozdával jim sladkosti. Za první války nechával lidem na dluh, pokud měl co, a nikdy nikoho neupomínal. Naštěstí umřel na cukrovku v roce 1940 a tak ušel těm hitlerovskejm svinstvům. Zato jeho syn Ota se už nevrátil. Von se z našich židů nevrátil nikdo kromě Kombercový, zrovna tahle, s vodpuštěním, se musela zachránit. A už se tady zas prohání, samej kožich, samej šperk, bábě už táhne na padesátku, ale vyvádí jako malá holka.

Ten mladej Ota Rosenfeld, já bych brečel, když si na něj vzpomenu, to byl můj nejlepší kamarád. Pana primáři, to byl žid, jakýho nikde na světě nenajdete, vyjímečnej. Von byl úžasnej chlap. Von vůbec nevypadal jako žid a taky se moc mluvilo, že prej se stará Rosenfeldka zapomněla s nějakým cesťákem, ale kdo se podíval na Otovu bradu, takovou hranatou, anglickou bradu s takovým typickým ďolíkem, to byla brada starýho Rosenfelda. Jinak byl Ota kudrnatej blonďák a náramnej atlet. Říká se, že židi jsou zbabělí, ale u něho to neplatilo. Ten snad byl ještě vodvážnější, než ten náš filmovej hajnej. Rváč to byl, holkař, peníze fofroval, chlastat uměl jako mariňák, nosil devadesátikilový žoky s kávou a házel s nima jako s pumlíčema, v tátově kšeftě dřel jako chudej - zkrátka takovej nežidovskej žid..."