Julius Zeyer

FANTASTICKÉ POVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Časně z rána dal jsem se z Prahy na cestu za bránu, neboť Frýdecký nebydlil nikdy v městě; měl svůj dům ve vesnici T…, kdež stále se zdržoval. Bral jsem se pomalu přes pole, vlnící se v ranním vzduchu, a zahleděl jsem se s obdivem do smělých oblouků svatovítského dómu, kterýž vysoko nad vrcholy stromů do růžového obzoru jasného jitra se pnul. Vše bylo mi tu jako nové, neboť nebyl jsem Prahu několik let viděl, a již od času svých gymnasialních studií tuto veselou cestu k Frýdeckým do T… konal. Universitu odbyl jsem si totiž v Ženevě a přišel-li jsem na prázdniny do Čech, neb navštívil-li jsem v letech pozdějších domov po toulavých cestách svých, nevycházel jsem téměř nikdy z naší vesnice, leč přinutil-li mne otec k nějaké návštěvě sousedů v nejbližším okolí. Zastavoval jsem se nyní při každém kroku, vzpomínal u každého stromu na dávné časy, kteréž se mi nyní při skřivánčím zpěvu v poli zdály těmi nejšťastnějšími, které jsem kdy prožil. V bubenečské oboře odpočinul jsem si pod starými šumícími kaštany a pustil se pak podél řeky na další pouť; zde Vltava lákala mne tak mocně k lázni, že jsem neodolal, a chladné její vlny dodaly mně takové pružnosti a čilosti, že jsem další cestu za několik okamžiků dokonal. Krajina T… ská překvapila mne svým zvláštním půvabem; ty vínem porostlé pahrbky, ty ovocné sady, až k lesklé řece se táhnoucí, ta bujná zeleň košatých stromů, celá ta mírně hornatá scenerie ušlechtilých kontůr letním sluncem zlacená, rozehřívala mne svým téměř italským rázem k nadšení. Když jsem se již k samému domu Frýdeckých byl přiblížil, napadlo mně, že je přec ještě příliš časně na nenadálou návštěvu i přítele třeba nejdůvěrnějšího, a zůstal jsem okamžik nerozhodnut státi. Co měl jsem si zatím počít, než nadejde čas vhodný? Stál jsem vedle nízké zdi, která mne loučila od staré zámecké zahrady; za okamžik přehoupl jsem se a kroky moje zavrzaly po osamotnělých stezkách. Vědělť jsem, že rodina šlechtická, kteréž zámek T… ský náležel, již několik let mimo Čechy mešká a nemusil jsem se tedy obávati, že se někomu svým vetřením nepříjemným stanu, byl jsem jist, že se s živou duší nesetkám. Cesta vedla mne přímo k samému zámku, k širokým schodům, vedoucím se dvou stran na velký terassovitý perron. Věděl jsem, jak krásné vyhlídky odtamtud zažiti lze daleko přes vrcholy stromů bubenečské obory až k samé Praze, i spěchal jsem tedy rychle vzhůru na perron. Dostoupiv, stanul jsem překvapením: nebyl jsem sám v zahradě, jak jsem se byl domníval. O zvětralou balustrádu opírala se vysoká, ztepilá, mladistvá postava čarovných obrysů a házela rozmarně drobná polní kvítka, jichž celou kytici držela, dolů do otevřených úst k zemi povaleného titána, který před stoletím, když T… ský zámek ještě méně zanedbán býval, jasný proud velkého vodotrysku vzhůru chrlil a to pro zábavu těch zakrnělých, smutně copových Olympčanů, posud na balustrádě podél schodů stojících.

Tedy zmýlil jsem se, zámek byl obydlen a já dopustil jsem se indiskrece. Chtěl (...)

(......)