Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2
CO NA CESTÉ VIDĚLA A ČEMU SE NAUČILA PRVNÍ MYŠKA

„Když jsem se vypravovala do světa,“ povídala myška, „myslila jsem jako tolik jiných v mém věku, že jsem snědla všechnu moudrost světa. Ale tak tomu není, k tomu je vždycky ještě zapotřebí roku a dne. Hned jsem se vypravila na moře, jela jsem na lodi, která mířila k severu. Slyšela jsem, že na moři si kuchař jistě bude vědět rady a já že se od něho přiučím. Ale kuchaři na lodi nic neschází, když tam má plno slaniny a sudů s nasoleným masem a zásoby plesnivé mouky; tam se žije vybraně! Ale nikdo se tam nenaučí, jak by uvařil polévku ze špejle od klobásy. Pluli jsme mnoho dní i nocí, užili jsme si dost kolébání i vody. A když jsme dospěli tam, kde byl cíl cesty, opustila jsem loď. Bylo to daleko na severu.

Je to zvláštní, když se tak našinec dostane z domácího koutku na loď a plaví se po ní, vždyť je to také takový koutek, a když se pak octne na stovky mil daleko a je náhle v cizí zemi. Byly tam divoké lesy s jedlemi a břízami, které tak silně voněly! Nemám to ráda! Divoké byliny měly takovou kořennou vůni, že jsem kýchala a vzpomínala na klobásu. Byla tam také velká lesní jezera, která měla zblízka jasnou vodu, ale zdálky vypadala černá jako inkoust. Po nich plovaly bílé labuti. Nejdříve jsem myslila, že to je pěna, tak tiše seděly na vodě, ale pak jsem je viděla letět a chodit a poznala jsem je. Patří ke stejnému rodu jako husy, to jsem poznala podle jejich chůze, nikdo přece nemůže zapřít svoje příbuzenstvo! Já jsem se držela svých, přidružila jsem se k lesním a polním myším, které ostatně toho vědí hrozně málo, až je to hanba, a zvláště o hostinách. Proto jsem se přece vydala do ciziny! Vůbec nápad, že by se dala uvařit polévka ze špejle od klobásy, zdál se jim nápadem tak mimořádným, že se to hned rozkřiklo po celém lese. Vyřešení téhle úlohy však považovaly všechny myši za nemožnost. Ani zdaleka jsem si nepomyslila, že tam budu dokonce hned první noc zasvěcena do toho, jak se polévka dělá. Bylo parné léto, proto prý les také tak voněl, proto vydávaly byliny tak kořennou vůni a jezera byla tak jasná i temná s bílými labutěmi na hladině. Na pokraji lesa vztyčili mezi třemi čtyřmi domky tyč, vysokou jako hlavní stěžeň na lodi, s níž nahoře visely věnce a stuhy, byla to májka. Kolem ní tančili chasníci s děvčaty a zpívali o závod s muzikantovými houslemi. Veselo tam bylo při západu slunce i za měsíčného světla, ale já jsem se toho nezúčastnila, protože co by dělala myška na taneční slavnosti v lese? Seděla jsem tam v měkkém mechu a držela svoji špejli. Měsíc svítil zejména na mýtinku, kde stál strom, porostlý mechem tak jemným, nu, nebála bych se skoro říci, že byl jemný jako kožíšek myšího krále, ale zelený, že to dělalo dobře očím. A z čista jasna se tam objevil průvod tvorečků, kteří mi nesahali ani ke kolenům. Vypadali jako lidé, ale měli souměrnější tvary. Říkali si elfové a byli oblečeni v jemné šaty z květinových lístků, posázených mušími a komářími křídly, docela (...)

(......)