Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3
CO VYPRÁVĚLA DRUHÁ MYŠKA

„Narodila jsem se v zámecké knihovně,“ povídala druhá myška. „Nejsem z rodiny jediná, která nikdy nepoznala to štěstí, jakým je dostat se do jídelny, neřku-li do spíže. Teprve na cestách a dneska tady jsem spatřila kuchyň. V knihovně jsme často mívali hlad, ale dostalo se nám mnoha znalostí. Tam k nám dolehla zpráva o královské ceně, vyhlášené za umění uvařit ze špejle od klobásy polévku, a tu moje stará babička vytáhla rukopis, který nedovedla přečíst, ale který číst slyšela, a tam bylo: ‚Když je někdo básník, dokáže uvařit polévku ze špejle od klobásy.‘ Ptala se mě, jestli jsem básnířka. Cítila jsem se nevinná a babička tedy řekla, že musím hledět, abych se jí stala; já jsem se jí ale však zeptala, co je k tomu zapotřebí, protože dopátrat se toho bylo pro mne stejně těžké jako naučit se vařit polévku. Babička však poslouchala, když se rukopis četl, a povídala, že nutné jsou tři podstatné věci: rozum, fantasie a cit! ‚Když teď půjdeš a získáš je, bude z tebe básnířka, a pak si jistě budeš vědět rady i se špejlí od klobásy,‘ řekla.

Tak jsem se vypravila na západ do širého světa, aby se ze mne stal básník.

Věděla jsem, že rozum je vždycky nejdůležitější, těch ostatních dvou věcí jsem si tolik nevážila! Tak jsem se nejdřív vypravila za rozumem. Ovšem, kde jenom bydlí? ‚Jdi k mravencům a uč se moudrosti!‘ řekl kdysi jeden velký král Židovské říše, to jsem věděla z knihovny. Tak jsem se nezastavila, dokud jsem se nedostala k velkému mraveništi, a začala jsem mravence pozorovat, abych zmoudřela.

Mravenci, to je pronárod, který si zaslouží úcty, to je učiněný rozum sám. Všechno je u nich jako správný početní úkol, který dobře vychází. Pracovat a klást vajíčka, to znamená žít v přítomnosti a pečovat o budoucnost, a také to tak dělají. Dělí se na čisté mravence a na špinavé. Pořadí je určováno čísly, mravenčí královna je číslo jedna a její mínění je jediné správné. Snědla všechnu moudrost, a to také bylo důležité vědět. Takovou spoustu toho napovídala a všechno to bylo tak chytré, že se mi to zdálo hloupé. Povídala, že jejich mraveniště je ta nejvyšší věc na celém světě, ale těsně vedle stál strom, který byl mnohem, mnohem vyšší; to se nedalo popřít, a tak se o tom nemluvilo. Jednou večer tam jeden mravenec zabloudil, lezl vzhůru po kmeni, ani ne do koruny, ale přesto mnohem výš, než se předtím některý mravenec octl. Když se obrátil a našel cestu domů do mraveniště, vyprávěl tam, že venku je něco ještě daleko vyššího. Ale to pokládali všichni mravenci za urážku celé své společnosti, a tak byl odsouzen k nošení náhubku a stálé samotě. Ale netrvalo dlouho a dostal se na strom jiný mravenec, vykonal tam stejnou cestu a týž objev. Ten o tom mluvil velmi rozvážně a nejasně, a protože to také byl uctívaný mravenec, jeden z čistých, věřili mu to, a když zemřel, postavili mu jako pomník vaječnou skořápku, na důkaz toho, jak si váží vědy. Viděla jsem,“ pokračovala myška, „že mravenci pořád běhají s vejci na (...)

(......)