Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DĚTSKÉ POVÍDÁNÍ

 

 

U velkoobchodníka byla velká dětská společnost, děti bohatých rodičů a děti urozených rodičů. Velkoobchodníkovi se dobře dařilo, byl to vzdělaný muž. Složil kdysi studentské zkoušky, k tomu ho měl jeho řádný otec, který byl původně jen obchodníkem s dobytkem, ale poctivým a přičinlivým. To mu vyneslo blahobyt, v kterém pak vyrůstal velkoobchodníkův syn. Měl rozum i srdce, ale o tom se už ani tak nemluvilo jako o tom, že má hodně peněz.

Urození lidé si u něho podávali dveře, urozené krve, jak říkali o sobě jedni, i urozeného ducha, jak říkali jiní, pak ti, kterým se dostalo obojího i takoví, kdo nebyli urozeni nijak. Byla tam dětská společnost a mnoho dětského povídání, to víte, děti – co na srdci to na jazyku. Byla tam jedna roztomilá holčička, ale náramně pyšná, to služebnictvo ji tak rozmazlilo, a ne rodiče, na to oni byli příliš rozumní. Její tatínek byl komořím a to je úžasně mnoho. To ta holčička dobře věděla.

„Narodila jsem se na zámku!“ pravila. Mohla se narodit třeba také ve sklepě, stejně by za to sama nemohla. A pak vyprávěla ostatním dětem, že je „rodilá!“ a řekla, že když někdo není rodilý, nikdy z něho nic nebude. Není nic platné učit se a být sebepilnější; když nejsi rodilý, nic z tebe nebude.

„A ti, jejichž jméno končí na –sen,“ pokračovala, „ti to nikdy ve světě nikam nepřivedou! Dejte si ruce v bok a držte je hezky daleko od sebe, tyhlety –seny!“ A pak si založila své roztomilé ručky se špičatými lokty v bok, aby ukázala, jak se člověk má chovat. A ty ručky byly tuze půvabné. Líbezná holčička!

Ale velkoobchodníkova dceruška se rozzlobila. Její tatínek se jmenoval Madsen a to jméno, jak věděla, končí na –sen. A tak říkala, jak nejhrději dovedla:

„Ale můj tatínek může nakoupit za sta tolarů cukrkandlu a hned jej zase zahodit. Může to udělat tvůj tatínek?“

„Aťsi, ale můj tatínek,“ ozvala se dceruška jednoho (...)

(......)