Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PERO A KALAMÁŘ

 

 

V básníkově pokoji spatřil někdo jeho kalamář, který stál na stole, a řekl: „To je zvláštní,co všechno vzejde z takového kalamáře! Copak to asi bude nyní? Ba, je to věru zvláštní!“

„Je,“ přisvědčil kalamář. „Je to nepochopitelné! Já to také vždycky říkám,“ povídal peru a všem ostatním věcem na stole, které to mohly také slyšet. „Je to zvláštní, co všechno ze mne může vzniknout, je to téměř k nevíře! Skutečně ani sám nevím, jaké další dílo ze mne člověk vyčerpá. Stačí pouhá kapka inkoustu a popíše se jím celá stránka. A co všechno se na ní může objevit! Já jsem něco docela zvláštního! Ze mne vycházejí všechna básnická díla, živé postavy, o kterých si člověk myslí, že je zná, vřelé city, dobrá pohoda, půvabná líčení přírody. Sám to nechápu, protože přírodu neznám, ale už to mám jednou v sobě! Ze mne stále vycházejí zástupy půvabných dívek s plavnou chůzí, stateční rytíři s odfrkujícími koňmi a všemožné postavy pohádek a pověstí! Ba, já sám to všechno vůbec neznám a ujišťuji vás, že přitom nijak nemyslím.“

„To máte pravdu,“ ozvalo se pero, „vy vůbec nemyslíte, protože kdybyste myslil, pochopil byste, že dodáváte jenom tekutinu! Vy mi dáváte vláhu, že mohu vyjádřit a ukázat na papíře, co je ve mně a co dokáži napsat. To pero vždycky píše, o tom přece žádný člověk nepochybuje a většina lidí rozumí také poesii zrovna tolik, jako starý kalamář.“

„Máte dosud málo zkušeností,“ povídal kalamář. „Sloužíte sotva týden a už jste odřené. A vy si myslíte, že jste básník! Jste jenom sluha, a takových já už jsem před vaším příchodem měl mnoho, jak husích brků, tak anglických per, obojí je už znám! Mnoho jich už u mne sloužilo a ještě hodně jich do služby přijde, až člověk, který se přece pohybuje jen kvůli mně, bude psát to, co vytěží z mých hlubin. Rád bych tak věděl, co ze mne vytěží příště.“

„Vědro inkoustu!“ řeklo pero.

Pozdě večer přišel básník domů, byl na koncertě, kde slyšel skvělého houslistu, a teď byl z plné duše okouzlen jeho dokonalou hrou. Dokázal vyloudit z nástroje překvapivý příval tónů: hned zněly jako zvučící kapky vody, (...)

(......)