Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MOTÝL

 

 

Motýl si chtěl namluvit děvče, samozřejmě některou z půvabných květinek. Díval se na ně, každá seděla tak klidně a rozvážně na svém stonku, jak panenka má sedět, dokud není zasnoubena. Ale bylo tu tolik květin, mezi nimiž si mohl vybrat, že to bylo obtížné, a motýlovi se nechtělo vybírat a odletěl ke kopretině. Francouzi jí říkají Markétka a vědí, že dovede předpovídat budoucnost. A kopretina ji také předpovídá, když milenci otrhávají lístek po lístku a při každém se ptají: „má mě rád? – nemá mě rád? – láskou se souží? – po jiné touží?“ nebo jinak. Každý se ptá svou řečí. Motýl se také přišel zeptat. Neotrhával však lístky, ale každičký políbil, přesvědčen, že po dobrém dojde každý nejdál.

„Milá kopretinko Markétko,“ řekl, „vy jste nejchytřejší žena mezi květinami! Dovedete prorokovat! Řekněte mi, dostanu tu, či onu? A která to bude? Když to budu vědět, mohu letět rovnou k ní a ucházet se o ni!“

Ale Markétka mu vůbec neodpověděla. Nelíbilo se jí, když jí někdo říkal, že je žena, neboť byla přece panna. Motýl se ptal po druhé a po třetí, a když z ní nedostal jediné slovíčko, už ho ptaní omrzelo a rozlétl se rovnou na námluvy.

Bylo brzo na jaře, všude kvetlo plno sněženek a prvosenek. „Ty jsou velmi hezké,“ povídal motýl, „roztomilá děvčátka pro konfirmaci! Ale trochu mladá.“ Jako všichni mladí muži, vyhlížel si radši starší děvčata. Potom letěl k sasankám; ty mu připadaly moc zatrpklé. Fialky zase příliš blouznivé. Květy lip poněkud malé – a pak, mají moc příbuzných! Jabloně kvetou na pohled jako růže, to je ovšem pravda, ale dnes kvetou a zítra opadají, jak jen zavane vítr; to by bylo jenom krátké manželství. Nejvíc mu vyhovovala fazole. Ta je přece červená i bílá, jemná a bez poskvrny, a patří k dívkám, které mají smysl pro domov, pěkně vypadají, a přece se hodí i do kuchyně. Už se o ni chtěl skoro ucházet, ale v téže chvíli viděl, jak těsně vedle visí fazolový lusk s uvadlým květem na konci. „Kdo je to?“ zeptal se. „To je moje sestra,“ řekla fazole.

„Ach tak, takhle budete jednou (...)

(......)