Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V KACHNÍM DVORKU

 

 

Jedna kachna přišla až z Portugalska. Někteří vykládali, že je ze Španělska, ale to je jedno; říkali jí Portugalka. Snášela vejce, zařízli ji a upekli: taková je její životní dráha! Všem kachnám, jež se vyklubaly z jejích vajíček, říkali Portugalky, a to už něco znamená. Nyní zbyla v kachním dvorku z celého toho rodu jen jediná kachna – v dvorku, kam měly přístup i slepice a kde vystupoval s bezmeznou pýchou kohout.

„Uráží mě svým pronikavým kokrháním,“ stěžovala si Portugalka. „Ale hezký je, to se nedá popřít, třebaže to není kačer. Měl by se mírnit, ale mírnit se je umění; svědčí o vyšším vzdělání. Mají je drobní zpěváčci na lípě v sousední zahradě: jak líbezně zpívají! V jejich zpěvu je cosi nesmírně tklivého – řekla bych portugalského! Kdybych měla takového zpěváčka, byla bych mu ráda matkou, milující, dobrou matkou – mám to v krvi, ve své portugalské krvi.“

A právě když to říkala, přiletěl tam malý ptáček zpěváček – přiletěl po hlavě shora se střechy. Honil ho kocour, ale ptáček mu se zlomeným křídlem unikl a spadl do kachního dvorku.

„To se podobá kocourovi, tomu vyvrheli!“ řekla Portugalka. „Znám ho ještě z dob, kdy jsem sama měla kačátka! Že takové stvoření smí vůbec žít a procházet se po střechách! Tohle v Portugalsku jistě není!“

Litovala maličkého zpěváčka a ostatní kachny, jež nebyly portugalky, ho také litovaly.

„Chuděrka malý!“ říkaly; přicházely hned jedna, hned druhá. „Samy sice nezpíváme,“ říkaly, „ale máme v sobě zpěvnou strunu nebo tak něco; cítíme to, i když o tom nemluvíme.“

„Já však o tom chci mluvit,“ prohlásila Portugalka, „a chci pro něho něco udělat, je to přece naše povinnost!“ Vlezla do koryta a plácala do vody, že by byla malého zpěváčka málem utopila v záplavě, kterou ho zalila; ale bylo to dobře míněno. „Je to dobrý skutek,“ říkala, „měli by si toho ostatní všimnout a vzít si z toho příklad!“

„Píp!“ zapípal ptáček. Měl jedno křídlo zlomené a mohl se jen s námahou otřepat, ale chápal, jak dobře bylo to šplíchání míněno. „Jste ze srdce dobrá, madame!“ prohlásil, ale o další ošplíchání již nepožádal.

„Nikdy jsem neuvažovala o svém srdci,“ řekla Portugalka, „ale vím, že miluji všechna stvoření, až na kocoura – ale to na mně nemůže nikdo žádat! Sežral mi dvě káčata – Ale buďte tu teď jako doma, to můžete! Sama jsem z cizích končin, však to jistě vidíte na mém držení i na mém péřovém šatu. Můj kačer je domorodý, nemá mou krev, já se však nijak nevypínám! Najdete-li tu u někoho porozumění, odvažuji se tvrdit, že je najdete u mne.“

„Má ve voleti portulaku – ‚kuří nohu‘!“ prohlásilo o ní jedno obyčejné káče, které mělo vtip. A ostatní obyčejné kachny nesmírně chválily jeho nápad s portulackou ‚kuří nohou‘ – zní to přece jako ‚portugalskou‘! Šťouchaly se a volaly „kách!“ Jak je to káče hrozně vtipné!

Blahosklonně se pak obrátily k malému ptáčkovi.

„Portugalka má ovšem vyřídilku dobře proříznutou,“ říkaly. „My sice nemáme zobák plný velkých slov, ale cítíme s (...)

(......)