Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VĚTRNÝ MLÝN

 

 

Na pahorku stál větrný mlýn; vypadal hrdě a hrdý se také cítil. „Nejsem ani trochu hrdý,“ říkával však, „ale jsem velmi osvícený vně i uvnitř. K vnější a vnitřní potřebě mám slunce s měsícem a mimo to mám také stearinovou a lojovou svíčku a tránovou lampu; troufám si tedy věru říci, že jsem osvícený; jsem myslící bytost a k tomu tak krásné postavy, že z toho mám opravdu radost. V hrudi mám pěkné mlýnské složení a nahoře v hlavě, právě pod kloboukem, mi sedí čtyři křídla. Ptáci mají jen dvě křídla a ještě je musí nosit na zádech. Rodem jsem Holanďan – to už je vidět na mé postavě – bludný Holanďan – ten se sice počítá k nadpřirozeným věcem, já vím, ale já jsem velmi přirozený. Kolem pasu mám pavlač a v sukni obytné místnosti. Tam bydlí mé myšlenky. Mou nejsilnější myšlenku, která vládne a rozhoduje, nazývají jiné myšlenky mlynářem. Ten ví, co chce, je vysoko povznesen nad mouku a krupky, avšak přece má sobě rovnou, a ta se jmenuje maminka. Maminka je srdcem toho všeho a má pevnou vůli. Také ona ví, co chce a co dovede; je jemná jako vánek a silná jako vítr, umí sladce přemlouvat i rázně provést svou. Je mou citlivou stránkou, zatím co tatínek je mou tvrdou stránkou. Jsou dva, a přece jeden – však si také navzájem říkají, ‚má polovička‘. Mají děti – malé myšlenky, které vyrostou. A jaký ta drobotina dělá povyk! Nedávno, když jsem si v návalu trudnomyslnosti dal od tatínka a jeho tovaryšů prohlédnout složení a kola v hrudi a chtěl jsem vědět, co mi tam vadí – neboť mi tam něco vadilo, a člověk se má dát hned sám vyšetřit –, dělali ti malí hrozný hluk, což přece dobře nevypadá, stojí-li člověk vysoko na vršku jako já. Musí pamatovat na to, že stojí v plném světle. A dobrá pověst je také světlem. Ale co jsem to chtěl říci – ti caparti dělali hrozný povyk. Nejmenší myšlenka se mi hnala přímo do klobouku a prozpěvovala si tam, až mě to lechtalo. Jak jsem už zjistil, mohou malé myšlenky růst a mimo to také zvenku přicházejí myšlenky, nikoliv však mého rodu, neboť kam dohlédnu, nevidím z tohoto rodu nikoho mimo sebe sama. Ale bezkřídlé domy, v nichž se neozývá žádné složení, mají také myšlenky, které přicházejí k mým myšlenkám, a jak říkají, zasnubují se s nimi. Je to dost divné, ale na světě je (...)

(......)