Jakub Arbes

NEWTONŮV MOZEK
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Přítel umlkl, jako by si chtěl oddechnouti.

V sále panující hrobové ticho nepřerušeno ani nejnepatrnějším šelestem.

Byloť zřejmo, že mluvící myšlenky své spíše dusil, než by jim popouštěl uzdu úplně, a právě proto učinila rhapsodická tato causerie na shromážděné dojem příznivý.

Po malé chvíli přítel pokračoval:

„A právě tak nemohl jsem ani já, aniž kdokoli jiný vrátiti život tělu mrtvému... Veškeré umění mé zakládá se na rychlosti a ve všem spoléhám na poměrnou lenivost myšlenek.

Všeobecně má se za to, že není nad rychlost myšlenek. Náhled ten jest mylný. Chladné, neúprosné, ale zároveň nejupřímnější přítelky soudnosti - číslice - dokázaly v novější době opak toho. Byloť zjištěno a vypočteno, že u porovnáni s rychlostí světla a elektřiny jest rychlost myšlenek úžasně nepatrná...

Dotknu-li se kůže nohy dorostlého člověka, uplyne—, než dojem ten projde míchou k mozku jakožto ústřednímu orgánu vědomí - neméně než asi třetina vteřiny, kdežto světlo za tutéž dobu urazí přes čtrnáct tisíc mil, elektřina, vedená měděným drátem, skoro jedenatřicet tisíc mil...

Rovněž takovou váhavostí -jako míchou dojem do tknutí -probíhá patrně i mozkem každý dojem vůbec..." Přítel opět na chvíli umlkl.

Musím se přiznati, že jsem po tu chvíli neměl ani tušení, jaký experiment zamýšlí provésti.

Úryvkovitý výklad jeho dráždil mou zvědavost a v duchu přidal jsem se již k oněm, kdož byli žádali za bezodkladné provedení experimentu; ale navzdor tomu, nechtě býti příteli ani v nejnepatrnějším na překážku, setrval jsem jako až posud v mlčení, i když přítel ujal se slova poznovu.

„Jako o rychlosti myšlenek, o pokroku a podobném umí moderní člověk překrásně deklamovati i o nesmrtelnosti, ačkoli předobře ví, že konečný, neodvratný cíl jest - zapomenutí... Namáhal se a namáhá se sice ze všech sil, aby zachoval obraz člověka nebo nějakého výjevu i potomstvu; ale veškeré umění, ať druhu jakéhokoli, nedovedlo více než zachovati pouhý stín obrazu toho -stín to, jenž prodlením času bledne a mizí a rozpadá se v prvky, až posléze vymizí úplně a navždy jako originál.

Přemýšlel jsem o tom po několik roků, a umění mé, opírajíc se o všechny vymoženosti věd, jež mi byly přístupny, dovede nyní jakýkoliv již dávno zaniklý obraz nebo výjev i postu, ba po tisíciletích přikouzlit před zrak lidský...

„Jak to? Jak to?" přerušilo přítele náhle volání s několika stran.

Zvědavost, kterou chtěl přítel řečí svou patrně vzbuditi, byla všeobecná. On však, jako by byl neslyšel, pokračoval: „Kdyby byl někdo před vynalezením skla, dalekohledů a teleskopů před tak vybranou společností svých současníků, jako jest společnost, před kterouž se nyní nalézám já, tvrdil, že bude někdy možno viděti pomocí jistých nástrojů na mnoho mil, ba že bude možno zkoumati i tělesa nebeská, byl by zajisté i nejbystřejší myslitel tehdejší doby tvrzení to vyslechl nedůvěřivě.

Rovněž tak by se bylo stalo, kdyby byl někdo před vynalezením parostrojů, telegrafů a podobných tvrdil, že jest možno v několika hodinách vykonati cestu, ku kteréž bylo tehda potřebí několik měsíců, že jest možno dohodnouti se s člověkem na sta mil vzdáleným takměř v mžiknutí oka.

Nyní bychom se ovšem nedůvěře v takovéto možné nemožnosti útrpně pousmáli; ale navzdor tomu jsem jist, že před provedením mého experimentu nebude dána víra ani mně, když odvážím se k tvrzení analogickému.

Podařilo se mi totiž vynalézti látku, z kteréž jest možno sestrojiti přístroj v podobě zdánlivě zcela obyčejných brejlí, před kterýmiž i nejdokonalejší dosavadní mikro a teleskopy musí ustoupiti do pozadí. Možnoť brejlemi těmi zcela jasně a určitě rozeznati obraz ze vzdálenosti největší, na příklad ze vzdálenosti miliardy mil..."

„Toť nemožné! - Báchorka!" zaznělo s různých stran. „Vzhledem k tomu, co jsem byl předeslal," pokračoval přítel, musil jsem se také nadíti, že nebude mi dána víra, jako by se mi nebylo před půltisíciletím věřilo, kdybych byl tvrdil, co jest nyní nezvratně dokázáno, že se totiž země točí kolem slunce a nikoli naopak.

Z té příčiny mne také nikterak nepřekvapuje, že ráčí ctěná společnost pokládati za nemožné a báchorku, co jsem byl připomenul o vynalezení látky a přístroje nad všechny dosavadní teleskopy dokonalejšího a ktomu nad pomyšlení lidské jednoduchého. Avšak na tom není dosti. Podařilť se mi vynález zdánlivě pravdě nepodobnější vynálezu právě uvedeného.

Není to vlastně vynález v pravém slova smyslu, poněvadž jest znám už od pravěku; ale upotřebení jeho jest zcela moderní...

Překvapí každého svou jednoduchostí; ale kdo uváží, že výsledky veškerého lidského myšlení možno vyznačiti několika slovy, kdo ví, že zdánlivé chaos všehomíra, všechny ty miliardy nejrůznějších sil přírodních řídí se zákonem jediným - aspoň připustí, že možno k jistému účelu použiti výslednice sil pouze několika...

Podařilo se mi vynalézti, vlastně použiti od pravěku známého motoru převzácného druhu, motoru, jenž předčí rychlost světla, ba i rychlost posud za nejrychlejší pokládané síly přírodní - elektřiny...

„Toť utopie!" zaznělo opětně s různých stran.

„A přece později dokážu opak toho," pokračoval přítel; „neboť nejen sílu samu, i přístroj, kterýmž možno účinek podivuhodné síly té zkoumati ,a jehož možno k nejsmělejším experimentům a důkazům použiti, byl mnou sestrojen a nalézá se zde k volnému použití každému, komu bude libo přesvědčiti se o pravdivosti mých slov."

Poté přítel zvedl hlavu a pohlédl do výše.