Jakub Arbes

ZBORCENÉ HARFY TÓN: Romaneto
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Prostičký případ, jenž byl na chvíli apatii moji zaplašil, nezabavoval mne déle nežli několik minut; mírné vzrušení mysli však potrvalo.

Octnuv se asi ve čtvrt hodině doma ve své pracovně, pocítil jsem zvláštní nevolnost.

Bylo mi jako po namáhavé duševní práci, když počíná se již dostavovati unavenost, kdežto horečnost, která byla práci provázela, doposud ještě neochabuje.

Usednuv za stůl a podepřev hlavu oběma rukama, počal jsem se bezděky hroužit ve vzpomínky.

Avšak matka vzpomínek, obraznost, byla nápadně ochablá. Obrazy, jež mi předváděla, byly zpočátku temny a neurčity. Brzo zjevila se před duševním zrakem mým mlhavá představa z nejútlejšího mládí, brzo zase z doby nedávno minulé a hned zase z dob jinošských, slovem představy vznikaly a zanikaly chaoticky, jako by duševní pružina jejich nebyla vůbec již schopna konati normální svou funkci.

Asi po hodině vyhoupla se z chaotického vlnění různých mlhavých představ z nejrůznějších dob představa korespondující s případem, o němž jsem před chvílí vypravoval.

Zpočátku byla i ona mlhava. Byla to vlastně celá řada úžasně rychle po sobě vzniknuvších představ vážících se k jediné místnosti: k prosté krčmě předměstské.

Byla to krčma, vlastně kavárnička, v podstatě ničím nápadná, a přece skoro zvláštnost. Nebyla totiž zřízena a vedena na výdělek.

Majetnice její, paní již obstarožná a bezdětná, mívala druhdy dost výnosný závod pekařský.

Byla to žena přičinlivá a energická, pravá „amazonka“ v závodě, jejž vedla úplně samostatně, takže manžel, ačkoli sám zručný a přičinlivý řemeslník, byl v závodě faktorem přebytečným.

Závod vzkvétal tou měrou, že vytěženo z něho prodlením několika roků slušné jmění. Vzdavše se závodu koupili si manželé ti vlastní dům a uchýlili se do zátiší, chtějíce stráviti zbytek dnů života svého v klidu a míru.

Avšak živé a posud ještě statné paní zastesklo se v brzku po nějaké šukavé činnosti. I zřídila si ve vlastním domě, v němž byl již hostinec, kavárničku.

Nešlo jí, jak už připomenuto, o výdělek, nýbrž jen o zažehnání dlouhé chvíle, a tím lišila se kavárnička její, v které i pivo naléváno, od jiných závodů toho druhu.

Kavárnička ta existovala již několik roků, aniž bych jí byl věnoval pozornosti.

Věděl jsem, že bych se v ní setkal s mnohým kamarádem a spolužákem z dob chlapeckých, po kterých se mi začasté zastesklo; ale nalézaje se právě ve věku, kdy má tak zvaný „ideální směr“ převahu, žil jsem raději svým mlhavě růžovým snům, než abych byl nalézal záliby v životě skutečném.

Kavárny a krčmy tohoto druhu aspoň ještě pro mne neexistovaly. Byly mi, upřímně řečeno, beze vší příčiny odporny.

Nemaje ani tušení o životě, jaký v nich panuje, domníval jsem se, že tam dominuje drsnost s celou svou nehrubě galantní družinou všech možných vášní, a vyhýbal jsem se jim.

Tak se stalo, že nepřekročil jsem prahu „sousedské kavárničky“, ve kteréž mladší můj bratr býval hostem, abych tak řekl, aspoň každonedělním a každosvátečním, aniž by byl kdy jen (...)

(......)