Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. kapitola

Tu noc přespala Harriet v Hartfieldu. Už hezkých pár týdnů tam trávila většinu svého času a postupně se zabydlela v jednom z hostinských pokojů a Emma usoudila, že bude každopádně nejmoudřejší, a také nejjistější a nejlaskavější, prozatím ji zdržovat co nejvíc. Nazítří musela Harriet na hodinku na dvě k paní Goddardové, ale tam se chtěla dohodnout, že se vrátí do Hartfieldu a zůstane u Emmy na návštěvě několik dní.

V její nepřítomnosti zavítal k Woodhousovým pan Knightley a chvíli s nimi poseděl, až pak Emma přemluvila pana Woodhouse, který se ještě předtím rozhodl, že se půjde projít, aby setrval při svém úmyslu, a na naléhání obou, třebaže v rozporu s vlastní představou o slušnosti, se s panem Knightleym za tím účelem rozloučil. Pan Knightley si nepotrpěl na dlouhé ceremonie a jeho stručné, rázné repliky vytvářely zábavný kontrast s rozvláčnými omluvami a zdvořilým zdráháním jeho hostitele.

"Nu, jestli mi to nebudete zazlívat, pane Knightley, a nebudete to pokládat za velkou nevychovanost, zařídím se podle Emminy rady a půjdu se na čtvrthodinku projít. Slunce pěkně svítí, a tak abych snad raději třikrát obešel trávník, dokud to jde. Není to v souladu s bontónem, pane Knightley, ale my invalidé máme svá privilegia."

"Ale, milý pane Woodhousi, nejsem u vás přece cizí člověk."

"Nechám vám tu za sebe víc než rovnocennou náhradu v své dceři. Emma se vám bude s radostí věnovat. Tudíž vás snad mohu poprosit, abyste mne omluvil, než obejdu třikrát trávník --to je moje zimní procházka."

"Velmi moudré rozhodnutí."

"Poprosil bych vás, abyste mi poskytl to potěšení a dělal mi společnost, pane Knightley, ale já se pohybuji velmi pomalu a to by pro vás bylo únavné, a krom toho máte před sebou dlouhou cestu do Donwellu."

"Děkuji vám, drahý pane, děkuji vám. Já už se stejně musím rozloučit a myslím, že čím dřív se vy sám vypravíte ven, tím lépe. Přinesu vám plášť a otevřu dveře do zahrady." Pan Woodhouse konečně odešel; leč pan Knightley, namísto aby vzápětí učinil totéž, znovu usedl a zřejmě jevil chuť ještě si popovídat. Začal o Harriet a bez pobízení ji chválil tak vřelými slovy, jaká od něho Emma ještě neslyšela.

"Nejsem tak povolán jako vy ohodnotit její krásu," pravil, "ale je to půvabné stvoření a o její povaze začínám mít dobré mínění. Dá se ovlivnit svým okolím: ocitne-li se v dobrých rukou, bude z ní cenný člověk."

"To ráda slyším. Doufám, že ty dobré ruce nebude postrádat."

"Vidím, že si říkáte o kompliment," prohlásil, "a tak doznám, že jste na ni měla dobrý vliv. Odnaučila jste ji takovému tomu holčičímu hihňání. Dělá vám čest."

"Děkuji vám. Mrzelo by mne, kdybych nemohla mít pocit, že jsem jí v něčem prospěla; ne každý však umí vyslovit oprávněné uznání. Ani vy mne obvykle chválou příliš nezahrnujete."

"Říkáte, že má dnes opět přijít?"

"Ano, čekám ji každou chvíli. Je pryč už déle, než zamýšlela."

"Něco ji zdrželo, možná nějaká návštěva."

"Highburské klevetilky! --Ty jejich únavné (...)

(......)