Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10. kapitola

Mariannin zachránce, jak Margaret spíše barvitě než realisticky označila Willoughbyho, se přišel hned poránu osobně přeptat. Paní Dashwoodová v důsledku dobrozdání sira Johna i z vlastní vděčnosti ho přijala s vlídností přesahující pouhou zdvořilost, a celý průběh návštěvy utvrdil v mladém muži dojem, že v rodině, s níž se náhodně seznámil, vládne rozum, uhlazenbst, vzájemná náklonnost a domácí pohoda. O osobním kouzlu přítomných dam nepochyboval už při prvním setkání.

Nejstarší slečna Dashwoodová měla jemnou pleť, pravidelné rysy a pozoruhodně půvabnou postavu. Marianna byla ještě hezčí. Neměla sice sestřiny vyvážené proporce, zato byla vyšší, impozantní, s krásnou tváří: o té když se řeklo, že je to děvče jako obrázek, nebylo to v tak hrubém rozporu s pravdou jako obvykle. Měla sice snědší pleť, ale skoro jakoby zářivě průsvitnou a svěží; rysům jejího obličeje nebylo co vytknout, uměla se sladce, podmanivě usmát a hluboké černé oči, jiskřící životem, nepokojným duchem a dychtivostí, každého rázem podmanily. Willoughby se s jejich přímým pohledem zprvu nestřetl, protože Marianna vždycky zrozpačitěla, když si připamatovala jeho zásah. Jakmile však rozechvění překonala a uklidnila se, viděla, že je to mladík nejen s dokonalým chováním, ale i upřímný a temperamentní, a když pak ještě slyšela z jeho úst, že nadevše zbožňuje hudbu a tanec, věnovala mu pohled tak nadšený, že si až do konce návštěvy povídal hlavně s ní.

U Marianny stačilo zmínit se o některé její oblíbené činnosti, a už se rozpovídala. Nedokázala mlčet, když přišlo takové téma na přetřes, a hovořila o něm pak volně a bez zábran. Brzy vyšlo najevo, že rozkoš z tance a hudby sdílejí oba a že jsou si i v dalších směrech názorově dost blízcí. To ji povzbudilo, aby pokračovala v průzkumu jeho stanovisek, a začala se ho proto vyptávat na knihy: vyjmenovala své oblíbené autory a pojednala o nich s takovým zanícením, že žádný pětadvacetiletý mladík nemohl být tak necitelný, aby pro jejich díla okamžitě nezaplál také, i kdyby je byl dosud nevšímavě pomíjel. Měli neuvěřitelně stejný vkus. Oba zbožňovali tytéž knihy, tytéž pasáže – a pokud vyvstaly nějaké rozdíly v hodnocení nebo námitky, překonala je vzápětí přesvědčivostí svých argumentů a rozzářenýma očima. On se všem jejím soudům podřídil, sdílel její nadšení, a dlouho předtím, než se odporoučel, už si spolu povídali jako staří přátelé.

„Nu, Marianno, za jednou jsi toho stihla dost,“ poznamenala Elinor, jen za ním zapadly dveře. „Zjistila jsi názory pana Willoughbyho ve všech důležitých bodech. Víš, co soudí o Cowperovi a Scottovi, ubezpečila ses, že umí patřičně ohodnotit jejich čaromoc, a dostalo se ti všestranné záruky, že neobdivuje Alexandra Pope víc, než je záhodno. Ale jak se chcete dál stýkat, když jste všechny konverzační možnosti rázem tak důkladně vyčerpali? Brzy vám nezůstane žádné osvědčené téma. Příště ti objasní svůj postoj k malebné kráse a druhým sňatkům, a pak už nebudeš mít nač se ho (...)

(......)