Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14. kapitola

Že plukovník Brandon tak zčistajasna ukončil návštěvu na zámku a že tak neúhybně tajil pravý důvod, to vrtalo paní Jenningsové hlavou ještě dva tři dny, a ta když si vzala něco do hlavy, nedala s tím hned tak pokoj, jako se s tím zpravidla setkáváme u lidí, kteří se příliš živě zajímají o počínání svých bližních. Pořád rozvíjela úvahy, co za tím asi vězí, byla si jista, že dostal nějakou moc špatnou zprávu, a tak probírala rozličné maléry, které ho mohly potrefit, jako by se byla pevně rozhodla, že mu žádný z nich neodpustí.

„Přihodilo se něco neblahého, to je jednou jisté,“ vykládala. „Viděla jsem to na něm. Chudáček! Bojím se, že si stojí špatně. Výnos z delafordského panství se nikdy neodhadoval na víc než dva tisíce ročně, a jeho bratr po sobě zanechal dost dluhů. Řekla bych, že ho odvolali kvůli finančním těžkostem. Co jiného by to bylo? Moc ráda bych věděla, jestli hádám správně. Dala bych za to nevímco, kdybych znala skutečný stav věcí. Možná že je to kvůli slečně Williamsové – ano, to bude ono, zatvářil se tak rozpačitě, když jsem se o ní zmínila. Není přece pravděpodobné, že by se jeho majetkové poměry náhle zhoršily, vždyť je to takový uvážlivý člověk, a jistě se mu za ta léta už podařilo vyplatit panství ze všech hypoték. Co jen za tím vězí? Možná že se jeho sestře v Avignonu přitížilo a poslala pro něho. No, ať je to, co je, upřímně mu přeji, aby vybředl ze všech nesnází, a navrch ještě dostal dobrou ženu.“

Takhle dumala a takhle rozkládala paní Jenningsová, přikláněla se hned k té a hned k oné domněnce, a všechny jí ve chvíli zrodu připadaly nejpřesvědčivější. Elinor sice plukovníku Brandonovi upřímně přála všechno dobré, nedokázala ale žasnout nad jeho náhlým odjezdem tak procítěně, jak by to byla ráda viděla paní Jenningsová, podle jejího mínění dané okolnosti ani tak vytrvalý údiv neopravňovaly, a nadto měla k divení jiný důvod. Tím byla přezvláštní skutečnost, že její sestra i Willoughby přecházejí mlčením otázku, která je všechny živě zajímá, jak si oba jistě dobře uvědomují. Přesto mlčeli dál, a den ode dne se to ostatním zdálo podivnější a v nepochopitelném rozporu s povahou těch dvou. Proč se otevřeně matce a jí nesvěří s tím, k čemu podle jejich počínání mezi nimi muselo dojít, to si Elinor neuměla představit.

Chápala, že třeba nemohou pomýšlet na brzký sňatek – Willoughby sice měl nějakou rentu, ale zámožný patrně nebyl. Sir John odhadoval výnos z jeho panství na nějakých šest sedm stovek ročně, mladý muž ale žil stylem očividně přesahujícím takový příjem a sám si už nejednou postěžoval na svou chudobu. Přesto si podivné a málo účinné tajnůstkářství kolem jejich zasnoubení nedovedla vysvětlit; navíc se to tak rozcházelo s jejich hlásanými názory i skutečným počínáním, že občas zapochybovala, zdali se opravdu zasnoubili, a pro tyto pochybnosti se nemohla odhodlat, aby se na to Marianny zeptala přímo.

Willoughby dával zcela nepokrytě najevo, že je má všechny rád. Marianně se věnoval se (...)

(......)