Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. Kapitola

Paní Dashwoodová v doprovodu dvou dcer také lady Middletonovou nazítří navštívila; Marianna zůstala doma pod nevěrohodnou záminkou, že má nějakou práci, a matka, která si hned domyslela, že jí Willoughby patrně slíbil zastavit se tu, až odejdou, ji nenutila jít s sebou.

Když se vracely, zahlédly před domkem Willoughbyho sluhu s koleskou a paní Dashwoodová si pomyslela, že hádala správně. Tušení ji tedy nezklamalo, sotva ale překročily práh, naskytl se jim pohled zcela netušený. Byly ještě v chodbě, když Marianna vyběhla ze salónu v očividném rozrušení s kapesníčkem na očích – snad je ani nepostřehla, jak utíkala po schodech nahoru. Celé udivené a znepokojené vešly do zmíněného salónu, kde zastaly pouze Willoughbyho: zády k nim se opíral o krbovou římsu. Otočil se a jeho tvář výrazně nasvědčovala tomu, že sdílí pocity, které přemohly Mariannu.

„Copak se jí stalo?“ zvolala paní Dashwoodová, jen za sebou zavřela, „snad se jí neudělalo špatně?“

„To doufám nikoli,“ odpověděl Willoughby s nucenou vyrovnaností a po chvíli s nepřesvědčivým úsměvem dodal: „To spíš mně hrozí, že mi bude špatně – v důsledku trpkého zklamání.“

„Jakého zklamání, propána?“

„Že u vás nemohu setrvat na návštěvě, jak jsem slíbil. Paní Smithová dnes využila svého práva bohaté tetinky, jejíž každé přání musí být chudému synovci rozkazem, a posílá mne do Londýna cosi zařídit. Dostal jsem právě příslušné podklady, rozloučil se s Allenhamem a pro útěchu jsem se teď přišel rozloučit s vámi.“

„Do Londýna? A to odjíždíte ještě dnes?“

„Za pár minut.“

„Ale to je mrzuté. Paní Smithové ovšem musíte vyhovět. Doufejme, že se vám podaří její záležitost brzy vyřídit, a opět se k nám vrátíte.“

Zrudl a odpověděl: „Jste moc milá, nepředpokládám ale, že bych se v dohledné době do Devonshiru vrátil. Navštěvuji paní Smithovou pouze jedenkrát do roka.“

„A to nemáte ve zdejším kraji víc přátel? Myslíte, že byste nebyl vítán jinde než v Allenhamu? Styďte se, Willoughby! Máme vám vnucovat pozvání?“

Zrudl ještě víc a s očima sklopenýma odpověděl pouze: „Vaše dobrota mne překonává.“

Paní Dashwoodová pohlédla udiveně na Elinor. Elinor nepřestávala žasnout. Chvíli vládlo ticho. Prolomila je paní Dashwodová.

„Chtěla bych dodat jen tolik, že v zahradním domku jste vždycky vítán. Nebudu naléhat, abyste se ihned zase vrátil, protože jen vy sám víte, jak dalece by tohle paní Smithové vyhovovalo, a v tom směru respektuji vaše rozhodnutí, protože vím, jak byste se rozhodnout chtěl.“

„Moje závazky jsou momentálně takové, že –“ koktal Willoughby, „– netroufám si doufat –“

Zarazil se. Paní Dashwoodová údivem oněměla a znovu zavládlo ticho. Tentokrát ho nakonec přerušil Willoughby, když s chabým úsměvem pravil: „Pošetile vás zdržuji. Nebudu víc prodlužovat vlastní muka a setrvávat u přátel, z jejichž společnosti se déle nemohu těšit.“

Překotně se s nimi rozloučil a odešel. Dívaly se za ním, jak nastupuje do lehkého kočáru, a v minutě jim zmizel z očí.

(...)

(......)