Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19. kapitola

Edward se zdržel v domku týden. Paní Dashwoodová ho výmluvně zvala, aby u nich ještě pobyl, on ale jako by se z holého sebemrskačství rozhodl odjet ve chvíli, kdy se v přátelském prostředí cítí nejlépe. Poslední dva tři dny byl v mnohem lepší náladě, i když to stále ještě nebyl ten starý Edward – sžil se s domem i okolím – pokaždé si hluboce povzdechl, když přišla řeč na jeho odjezd – doznával, že nemá nic naléhavého na práci – dokonce váhal, kam od nich vlastně zamíří – přesto ale prý odjet musí. Ten týden uběhl jako voda, ani se tomu věřit nechce. Tohle opakoval několikrát a říkal i jiné věci, které nasvědčovaly, že prožil duševní proměnu, a protiřečily jeho konání. Nic ho na Norland netáhne; Londýn je mu odporný; přesto ale se do Londýna nebo na Norland vydat musí. Cení si jejich laskavosti víc, než umí vyjádřit, nikde mu není tak dobře jako u nich. Musí je však koncem týdne opustit, ačkoli ho tak vlídně zvou a on by nejraději zůstal a času má na to dost.

Elinor připisovala všechno jeho udivující počínání na vrub jeho matky; měla tu velkou výhodu, že povahu jeho matky znala jen nedokonale, a proto jí mohla omlouvat všechny nelogické zvláštnosti synovy. Rozčarovaná a smutná z toho sice byla, někdy se na něho i hněvala za to neurčité chování vůči sobě, přesto však byla celkem až příliš ochotná posuzovat jeho počínání se všemožnými nepředpojatými ohledy a obdivuhodnou velkomyslností, k níž ji matka tak těžce dotlačila v případě pana Willoughbyho. Jeho skleslost, zdrženlivost a kolísavé nálady přičetla obvykle na vrub jeho závislosti na paní Ferrarsové, jejíž povahu a záměry nezná nikdo tak jako on. Že k nim přijel jen nakrátko a tak nesmlouvavě trvá na odjezdu, to má jistě na svědomí matka: ta přistřihává jeho touze křidélka a jemu nezbývá než vyhovět. Známý odvěký bolestný konflikt povinnosti a přání, rodičů a dětí, tak je to! Byla by jen ráda věděla, kdy už tyhle nesnáze pominou – kdy se paní Ferrarsová umoudří a dá synovi volnost, aby došel štěstí. Namísto marných přání jí prozatím muselo pro útěchu stačit, že znovu začínala věřit v Edwardovu lásku, když v duchu opakovaně probírala každý náznak náklonnosti v pohledu či slůvku, které mu za pobytu v bartonském domku uklouzlo, a především v tom lichotivém důkazu, který se mu trvale vinul kolem prstu.

„Podle mého byste byl spokojenější, kdybyste měl nějaké povolání, Edwarde – vyplnilo by vám to čas a vaše záměry a všechna činnost by byly tím zajímavější,“ řekla mu paní Dashwoodová, když seděli poslední den u snídaně. „Vašim přátelům by to sice nemuselo být příliš vhod – nemohl byste jim pak věnovat tolik času. Zato ale –“ usmála se – „by vám to zaručilo jednu podstatnou výhodu – věděl byste, kam se vrtnout, když od nich odjíždíte.“

„Ubezpečuji vás,“ odpověděl, „že o tom už delší dobu uvažuji z podobných důvodů, jaké uvádíte. Odjakživa mne trápilo a trápí a nejspíš to na mne bude těžce doléhat i v budoucnu, že nemám žádné povinnosti, jimž bych se musel (...)

(......)