Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20. kapitola

Jen vstoupily slečny Dashwoodovy nazítří do zámecké jídelny, už přiběhla z protějších dveří paní Palmerová s dobromyslnou tvářičkou jako vždy rozjásanou. Tiskla jim láskyplně ruce a ujišťovala je, jakou má radost, že se opět setkávají.

„Jsem tak šťastná, že jste přišly!“ tvrdila, sotva se usadila mezi Elihor a Mariannu, „protože dneska je hrozné počasí a já se už bála, že zůstanete doma, a to by byla rána, protože my zítra zase odjíždíme. Musíme se vrátit domů, přijedou k nám totiž příští týden Westonovi. Vypravili jsme se na cestu úplně nečekaně, já neměla o ničem ani zdání, a tu předjede kočár a pan Palmer se mě ptá, jestli bych si nechtěla vyjet do Bartoňů. Je to takový šprýmař! Jaktěživo mi nic neřekne! Je mi líto, že se nemůžeme zdržet, doufám ale, že se co nevidět sejdeme v Londýně.“

Dívky byly nuceny tu naději zmařit.

„Ze nepojedete na sezónu do Londýna?“ zvolala paní Palmerová a rozesmála se. „Ale to byste mne hrozně zklamaly! Obstarala bych vám moc pěkné bydlení, hned v sousedním domě na Hanoverském náměstí. S radostí vám budu dělat gardedámu, kdykoli by paní Dashwoodová neměla chuť jít do společnosti.“

Poděkovaly jí, musely však prese všechno naléhání nabízené služby odmítnout.

„Drahoušku!“ zavolala paní Palmerová na manžela, jenž v té chvíli vešel do místnosti, „pojďte sem a pomozte mi přemluvit slečny Dashwoodovy, aby v zimě přijely do města.“

Drahoušek jí na to neodpověděl; uklonil se lehce dámám a začal láteřit na počasí.

„Odporný nečas!“ prohlásil, „ten dokáže člověku všechno a všechny znechutit. Když se rozprší, není pusto a prázdno jen venku, ale i v domě! Kdekdo mi pak jde na nervy. Jak si to, hrome, ten sir John představuje, nemít ve stavení pánský pokoj s biliárem? Málokdo si umí zpříjemnit život. Sir John je stejně nemožný jako to počasí.“

Zakrátko se dostavili i ostatní.

„Obávám se, že jste se dnes musela vzdát své obvyklé vycházky do Allenhamu, slečno Marianno,“ pronesl sir John. Marianna se zatvářila hrobově a mlčela. „I vy šibalko, jen nic nezapírejte,“ řekla paní Palmerová,

„protože my všechno víme a podle mne máte výborný vkus, však je to mimořádně pohledný muž. Jsme docela sousedi, víte, jeho sídlo je od našeho vzdáleno hádám sotva deset mil.“

„Dobrých třicet,“ odtušil její manžel.

„Myslíte? – no to už není takový rozdíl. V životě jsem tam nebyla, ale říká se, že je to rozkošné hnízdečko.“

„Hnusná barabizna, jaká se hned tak nevidí,“ tvrdil pan Palmer.

Marianna mlčela jako zařezaná, i když na ní bylo jasně vidět, jak ji to všechno zajímá.

„Že by ten dům byl tak ošklivý?“ podivila se paní Palmerová. „To tedy zřejmě některý jiný je tak rozkošný.“

Když se rozsadili v jídelně, sir John s politováním konstatoval, že je jich pouze osm.

„To je mrzuté, drahá, že je nás tak málo,“ obrátil se k své choti. „Pročpak jste nepozvala ještě Gilbertovy?“

„Vždyť jsem vám už vysvětlila, pane manželi, když jste se mi o tom zmínil, že to nejde. Posledně obědvali oni u (...)

(......)