Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

21. Kapitola

Nazítří se Palmerovi vrátili do Clevelandu a oběma rodinám na panství opět nezbývalo než hledat rozptýlení jen v rodinném kruhu. Tento stav věcí však netrval dlouho. Elinor ještě nestačila pustit návštěvu z hlavy, nepřestala se podivovat, z čeho čerpá Charlotta svou bezdůvodnou spokojenost, proč pan Palmer při své zjevné inteligenci jedná tak prostoduše, a jak podivuhodný povahový nesoulad často přetrvává mezi manželskými dvojicemi, a už jí sir John a paní Jenningsová ve svém činorodém společenském zanícení obstarali další známé, aby měla co pozorovat a hodnotit.

Jednoho dne si zajeli do Exeteru a tam náhodou potkali dvě slečny, v nichž paní Jenningsová odhalila vzdálené příbuzné, a to siru Johnovi stačilo, aby je rovnou pozval na návštěvu, jen co se zprostí závazků vůči svým nynějším exeterským hostitelům. Ti samozřejmě nemohli takovému pozvání konkurovat, a lady Middletonová viděla budoucnost černě, když jí sir John po návratu sdělil, že k nim zakrátko přijedou dvě děvčata, která v životě neviděla a o jejichž společenské vybroušenosti, ba ani slušném chování neměla jediný důkaz – manželovo a matčino ujišťování u ní mnoho neplatilo. Že jsou to příbuzné, bylo na celé věci nejhorší, a paní Jenningsová to vzala za špatný konec, když pro útěchu dceři radila, aby s tou noblesou nedělala takové ciráty: jednou jsou z příbuzenstva, a tak se musí všichni navzájem dobře snášet. Jelikož ale už nešlo návštěvu odvrátit, lady Middletonová se s ní jako dobře vychovaná dáma filozoficky smířila a spokojila se tím, že manžela pětkrát šestkrát denně zahrnula vlídnými výtkami.

Slečny přijely a na pohled rozhodně nepůsobily nijak humpolácky ani zaostale. Byly velmi elegantně oblečené, chovaly se přezdvořile, sídlo je okouzlilo, zařízení uchvátilo, a shodou okolností obě přímo zbožňovaly dětičky, takže na zámku sotva hodinku pobyly a už jim milostivá lady byla příznivě nakloněna. Prohlásila, že jsou to vskutku příjemná děvčata, což u ní byl výraz vřelého obdivu. Po této procítěné chvále vzrostla opět v siru Johnovi sebedůvěra ve vlastní úsudek, a tak se hned rozběhl do domku, aby slečny Dashwoodovy zpravil o příjezdu slečen Steelových a ujistil je, že jsou to nejroztomilejší děvčata na světě.

Z takového doporučení mnoho nevysvítalo. Elinor dobře věděla, že nejroztomilejší děvčata na světě se najdou po celé Anglii v nejrůznějších obměnách co do postavy, tváře, povahy i rozumu. Sir John je vybízel, aby se s ním rovnou vypravily na zámek a návštěvu si prohlédly. Tak dobrotivý a ne zištný člověk to byl! Ani sestřenici z třetího kolena si nenechal pro sebe.

„Pojďte rovnou se mnou,“ naléhal, „pojďte, prosím vás – jen pojďte, musíte mi vyhovět. – Netušíte, jak se vám budou líbit! Lucy je moc hezká, a tak milá a příjemná! Děti se jí drží za sukně, jako by ji znaly odjakživa. Obě se nemůžou dočkat, až vás poznají, protože slyšely už v Exeteru, co je tady za krasavice, a já je ujistil, že je to pravda pravdoucí a že budou koukat. Určitě (...)

(......)