Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

33. kapitola

Marianna se sice zprvu zdráhala, potom však přece na sestřino naléhání svolila, že se s ní a s paní Jenningsovou vydá na půl hodinky ven. Vymínila si však, že nepůjdou nikam na návštěvu a nebudou od ní požadovat nic, než aby je doprovodila ke Grayovi na Sackville Street, kde měla Elinor zařídit, aby mamince předělali nějaké staromódní šperky.

Přede dveřmi zmíněného klenotnictví se paní Jenningsová rozpomněla, že na konci téhle ulice bydlí dáma, kterou by měla navštívit, a jelikož ona sama v obchodě nic nepotřebovala, dohodly se, že než si její svěřenky svou věc vyřídí, ona vykoná tu návštěvu a vrátí se pro ně.

Slečny Dashwoodovy tedy vystoupily po schodišti, shledaly, že uvnitř je už mnoho lidí, a proto se jim nikdo z prodavačů nemůže okamžitě věnovat, a že tedy budou muset počkat. Nezbývalo jim než usednout u jednoho z pultů, kde se jevila naděje na poměrně rychlé obsloužení: stál tam totiž pouze jeden pán. Elinor možná doufala, že si z galantnosti trochu pospíší, jenomže tenhle gentleman byl nadán takovým bystrozrakém a vytříbeným vkusem, že proti tomu galantnost neměla šanci. Dával si dělat pouzdro na párátka, a dokud se nedohodl na rozměrech, tvaru a ozdobách, přičemž nejprve čtvrt hodiny prohlížel a hodnotil každé pouzdro na párátka v klenotnictví, než náležitě rozehrál svou vlastní vynalézavou fantazii, neměl čas věnovat pozornost dvěma dámám vedle sebe jinak, než že je třikrát čtyřikrát přejel důkladným pátravým pohledem od hlavy k patě; tímto projevem zájmu se vtiskl Elinor do paměti jako osobnost výrazné, vrozené, ničím nezkalené nicotnosti, i když zahalené v luxusních výtvorech poslední módy.

Marianna byla ušetřena trapných pocitů pohrdání a nevůle nad beztaktním zkoumáním jejich zevnějšku a dětinskými projevy znechucení, s nimiž neznámý hodnotil různá pouzdra na párátka k výběru mu předkládaná, protože nic z toho nevnímala: dokázala se ponořit do vlastních úvah a zapomenout na okolí, a to stejně v klenotnictví pana Graye jako ve vlastní ložnici.

Konečně byla záležitost zdárně dovršena. Slonovině, zlatu i perlám se dostalo náležitého rozmístění, pán určil poslední den, do kdy dokáže přežít bez pouzdra na párátka, zvolna a pečlivě si natáhl rukavice, věnoval slečnám Dashwoodovým poslední pohled, ale takový, jenž spíše vyžadoval než vyjadřoval obdiv, a odkráčel se šťastným výrazem nelíčené domýšlivosti a přestírané lhostejnosti.

Elinor bez zbytečného okolkování vyřídila, co potřebovala, a právě když dohodla poslední podrobnosti, stanul jí po boku další pán. Zvedla k němu oči a s překvapením zjistila, že je to její bratr.

Vzájemná radost ze shledání byla natolik vřelá, aby to v klenotnictví pana Graye zanechalo příznivý dojem. John Dashwood ve skutečnosti viděl sestry docela rád, jejich přítomnost zde působila dobře, a sám se dotazoval po jejich matce pozorně a uctivě.

Elinor zjistila, že jsou s Fanny v Londýně už dva dny.

„Byl bych vás z té duše rád navštívil včera,“ pravil, „ale nebylo to (...)

(......)