Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

42. Kapitola

Ještě jedna krátká návštěva v Harley Street, kdy Elinor bratr pogratuloval, že se dostanou tak daleko směrem k domovu bez jakýchkoli vydání a že za nimi plukovník Brandon za pár dní přijede, dovršila styky mezi bratrem a sestrami v Londýně. Zaznělo přitom i mlhavé pozvání od Fanny, aby se zastavily v Norlandu, kdykoli budou mít cestu tím směrem, což sej jevilo velmi málo pravděpodobné, a srdečnější, i když pouze soukromé ujištění Johnovo, že ji bez meškání navštíví v Delafordu, a to bylo vše, co skýtalo naději, že se někdy sejdou na venkově.

Elinor s pobavením zaznamenala, jak ji kdekdo posílá do Delafordu, posledního místa na světě, kam by se o své vůli vypravila nav návštěvu nebo k delšímu pobytu: nejen že jí je co trvalý domov přisoudili bratr s paní Jenningsovou, ale i Lucy ji na rozloučenou naléhavě zvala, aby ji tam navštívila.

Jednoho dne na počátku dubna vyjely tedy poměrně časně zrána dva kočáry z Hannover Street a Berkeley Street k předem domluvenému místu setkání. S ohledem na Charlottu a její dítě byla cesta rozdělena na dva dny, a pan Palmer s plukovníkem Brandonem se k dámám měli přidružit v Clevelandu zakrátko po jejich příjezdu.

Marianna, jakkoli prožila v Londýně málo šťastných chvil a dlouho už dychtila odjet, se nyní, kdy se jí to přání uskutečnilo, loučila s domem, kde se naposledy oddávala nadějím a věřila ve Willoughbyho, velmi bolestně. A když pomyslela, že opouští město, kde Willoughby zůstává, zaneprázdněn novými záležitostmi a záměry, na nichž se ona nebude podílet, prolévala potoky slz.

Elinor odjížděla se spokojenou duší. Neměla, k čemu by v té chvíli upínala myšlenky, nezanechávala tu nikoho, s kým by se nerada loučila, těšila se na vysvobození z přátelství, jímž ji pronásledovala Lucy, blahořečila osudu, že odváží sestru, aniž se s Willoughbym po jeho sňatku setkala, a doufala, že pár poklidných měsíců v Bartoňů blahodárně zapůsobí na Mariannu a jí samé vrátí duševní rovnováhu.

Cesta proběhla dobře. Druhého dne přejeli hranice vábivého anebo zakázaného hrabství somersetského – obě tyto vidiny se v Mariannině fantazii střídaly – a třetího dne dopoledne zastavily kočáry před sídlem Cleveland. Byla to rozlehlá, moderní budova uprostřed svažitého trávníku. Nebyl tu park, ale široké okolí bylo pěkně upraveno: jako každé sídlo podobného významu mělo pás okrasných křovin, romantickou lesní pěšinku, štěrkem vysypanou příjezdovou cestu, obtáčející pozemky a končící u vchodu, po trávnících byly rozeseté hloučky stromů, vlastní sídlo chránila jedle, jeřáb a akácie a za hustou clonou těchto stromů, prostoupenou ještě topoly, ležely hospodářské budovy.

Marianna vcházela do domu s rozbušeným srdcem, vzrušena představou, že je pouhých osmdesát mil od Bartoňů a třicet od Combe Magny; a sotva pobyla pět minut v jeho zdech, zatímco ostatní pomáhaly Charlottě pochlubit se miminkem před hospodyní, vykradla se ven, točitou pěšinou lemovanou křovinami vyběhla na vzdálený vrchol, a z této (...)

(......)