Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

43. Kapitola

Nazítří Marianna vstala jako obvykle, na všechny dotazy odpovídala, že se cítí lépe, a snažila se to dokázat i sama sobě tím, že se věnovala obvyklým činnostem. Nic tomu však nenasvědčovalo: strávila den v zimnici u krbu, na klíně knihu, kterou nebyla s to číst, anebo spočívala unaveně a malátně na pohovce, a když si nakonec vpodvečer odešla lehnout, protože jí bylo čím dál tím hůř, plukovník Brandon jen žasl, jak klidná zůstává její sestra. Ta sice Mariannu přes její odpor celý den ošetřovala a večer jí vnutila vhodné léky, ale stejně jako ona věřila v blahodárný účinek nočního odpočinku a ničeho vážnějšího se neobávala.

Bezesná, horečnatá noc ale všechny takové naděje zahnala, a když se Marianna ráno pokusila vstát a musela si sama přiznat, že se nedokáže ani posadit, a ochotně zůstala ležet, Elinor se moc ráda podřídila naléhání paní Jenningsové, aby poslali pro Palmerových apatykáře.

Ten přišel, pacientku prohlédl, a třebaže povzbudil starší slečnu Dashwoodovou dobrozdáním, že se z toho za pár dní slečna sestra vystůně, označil její chorobu za hnisavou, a když mu ze rtů splynulo i slůvko „nakažlivá“, vyděsila se paní Palmerová okamžitě kvůli nemluvňátku. Paní Jenningsová, která od prvopočátku považovala Mariannino onemocnění za nebezpečnější než Elinor, vzala páně Harrisova slova velmi vážně, ztotožnila se s Charlottinými obavami i opatrností a naléhala, aby se sebrala a s chlapečkem okamžitě odjela, a pan Palmer, třebaže považoval celý poplach za přehnaný, byl nakonec nucen naléhání vystrašené manželky ustoupit.

Dohodli se tedy, že Charlotta odjede, a do hodiny po návštěvě pana Harrise se vypravila s chlapečkem a jeho chůvou k jistým blízkým příbuzným pana Palmera, kteří sídlili pár mil od lázeňského města Bath. Manžel na její naléhání slíbil, že se tam k ní za dva tři dny přidruží. Stejně naléhavě zvala s sebou i matku, ale dobrotivá paní Jenningsová prohlásila, že se z Clevelandu nehne, dokud se Marianna nevystůně, a že se vlastní péčí pokusí nahradit jí matku, které ji odvezla. Elinor ji za tohle upřímně milovala a paní Jenningsová se také osvědčila jako ochotná a neúnavná pomocnice, svědomitě se podílela na vyčerpávajícím bdění u lože nemocné, a protože měla s ošetřováním víc zkušeností, byla jí velmi platná.

Nebohá Marianna, malátná a slabá vinou choroby, se cítila celkově špatně, a proto sotva mohla déle doufat, že se z toho vyspí, a při pomyšlení, co se zítra mělo stát, nebýt nešťastného nachlazení, nesla všechno ještě mnohem hůř, protože toho dne by byly v doprovodu lokaje paní Jenningsové vyjely na cestu k domovu a na druhý den dopoledne by byly maminku překvapily. Pokud se Marianna vzchopila a něco řekla, byly to jen nářky nad tím nevyhnutelným zdržením. Elinor se ji snažila povzbudit a ujišťovala ji, jak tomu tehdy i sama věřila, že to bude zdržení jen krátké.

Nadešel další den a pacientčin stav zůstával téměř nezměněn: rozhodně jí nebylo lépe, a třebaže nedošlo k žádoucímu obratu, (...)

(......)