Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

44. kapitola

Elinor s hrůzou v očích couvla a instinktivně se chtěla otočit a prchnout – však už také položila ruku na kliku – strnula ale, když k ní rychle přikročil a řekl jí spíše jako rozkaz než jako prosbu:

„Slečno Dashwoodová, naléhavě vás prosím, věnujte mi půlhodinku – deset minut.“

„Ne, pane,“ odmítla rázně. „Jistě jste nepřijel za mnou. Lokaj vám patrně zapomněl sdělit, že pan Palmer není doma.“

„I kdyby mi řekl, že pana Palmera s celou rodinou vzal čert, nebylo by mne to odradilo,“ zvolal procítěně. „Přijel jsem za vámi a jen a jen za vámi.“

„Za mnou?“ užasla. „No prosím – řekněte tedy, co si přejete, ale stručně – a pokud to dokážete – trochu klidněji.“

„Posaďte se a já vás v obojím poslechnu.“

Zaváhala – nevěděla, co dělat. Hlavou jí bleskla myšlenka, že mezitím možná přijede plukovník Brandon a najde ho tu. Slíbila ale, že ho vyslechne, a krom toho ji i zvědavost ponoukala, aby slibu čestně dostála. Po krátkém rozmýšlení tedy usoudila, že nejmoudřejší bude odbýt to co nejrychleji, a toho že nejspíš docílí, když mu vyhoví. Přešla tedy ke stolu a usedla, on si sedl proti ní a půl minuty na sebe mlčky hleděli.

„Prosím pospěšte si, pane,“ vybídla ho Elinor netrpělivě, „nemám času nazbyt.“

V hlubokém zamyšlení jako by její slova ani nevnímal.

„Vaše sestra prý je mimo nebezpečí,“ řekl jí stroze. „Tvrdil to lokaj. Chválabohu! – Ale je to pravda? – Je to skutečně pravda?“

Elinor nebyla s to promluvit. Opakoval svůj dotaz ještě naléhavěji:

„Proboha vás prosím, povězte mi to: je mimo nebezpečí, anebo není?“

„Doufám, že je.“

Vyskočil a začal přecházet po pokoji.

„Kdybych to byl věděl před půlhodinou – ale když už jsem tady –“ pronesl v strojeně hravém konverzačním tónu a znovu usedl – „co na tom sejde? Projednou si ještě – dost možná naposledy – spolu vesele popovídáme. – Mám právě náladu se bavit. – Povězte mi upřímně, slečno Dashwoodová –“ a na tváři se mu rozlil ruměnec – „považujete mne spíš za darebáka anebo za hlupáka?“

Elinor na něho hleděla v němém úžasu. Napadlo ji, že je snad opilý – jinak si jeho podivnou návštěvu a podivné chování neuměla vysvětlit – a pod tím dojmem rázně vstala a řekla: • áitfgjpbte,: v

„Radím vám, abyste se vrátil do Combe. – Nemohu se vám už déle věnovat. Ať už si přejete sdělit mi cokoli, lépe si to vybavíte a vysvětlíte zítra.“

„Chápu,“ odpověděl s výmluvným úsměvem hlasem dokonale klidným, „ano, nejsem pánem svých smyslů. – V půllitru ležáku k studené hovězí pečeni v Marlborough jsem stačil rozum utopit.“

„V Marlborough!“ zvolala Elinor, která tomu všemu už vůbec nerozuměla.

„Ano – vyjel jsem z Londýna dnes ráno v osm a sestoupil jsem z kočáru jen jedenkrát na deset minut v Marlborough, abych se trochu najedl.“

Vyrovnaný způsob, jakým to pronesl, a bystrý pohled přesvědčily Elinor, že ať už ho do Clevelandu přivádí jakákoli neomluvitelná pošetilost, nejedná z opilství, a když tohle uvážila, řekla mu:

„Pane Willoughby, měl byste snad vycítit – já (...)

(......)