Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

50. Kapitola

Paní Ferrarsová se nejprve patřičně zdráhala a vytrvale rozčilovala, aby ji snad nikdo nemohl nařknout z toho, čeho se vždy střežila, totiž z přehnané blahovůle, ale pak svolila, že jí Edward smí na oči, a uznala ho opět za svého syna. Počet členů její rodiny poslední dobou povážlivě kolísal. Po mnoho let měla dva syny, pak ji Edwardův zločin a trest před niku lika týdny o jednoho připravil, stejný trest Robertův ji zůstlavil na čtrnáct dní bez synů, a nyní, když byl Edward vzkříšen z nebytí, opět jednoho získala.

Třebaže mu tedy bylo dovoleno žít, nebyl si další trvalou existencí jist, dokud se nedozná k svému nynějšímu zasnoubení: obával se totiž, aby po zveřejnění této okolnosti jeho tělesná schrána opět nedoznala proměny a nebyl odsouzen k nebytí stejně rychle jako předtím. Opatrně a napjatě to tedy vyjevil, a byl vyslechnut s nečekaným klidem. Paní Ferrarsová se mu pouze zpočátku logicky snažila rozmluvit, aby si vzal slečnu Dashwoodovou: poukazovala na to, že v slečně Mortonové by měl nevěstu urozenější a bohatší, a své tvrzení podpořila konkrétními argumenty, že slečna Mortonová je dcera šlechtice s věnem třicet tisíc liber, zatímco slečna Dashwoodová pouze dcerou soukromníka a bude mít kdoví jestli tři tisíce; když ale seznala, že sice nepochybuje o pravdivosti jejích údajů, nicméně se ale nemíní podle toho zařídit, pokládala za nejmoudřejší – zřejmě na základě minulých zkušeností – podvolit se, a po jistém nevrlém zdráhání, které byla vlastnímu důstojenství dlužna, a také ji ochránilo od podezření z vlídnosti, vydala královský patent, že si Edward smí Elinor vzít.

Jak dalece je ochotna přispět k rozmnožení jejich příjmů, kolem toho se vedly úvahy hned vzápětí, a tu se jasně ukázalo, že Edward, ač nyní jejím jediným synem, rozhodně není nejstarším ani dědicem. Ačkoli Robert měl právně zajištěnou rentu tisíc liber ročně, nezazněly žádné námitky proti tomu, aby si Edward jako pastor vydělával nanejvýš dvě stě padesát, a stejně tak neuslyšel žádné sliby, ať přítomnosti, ať budoucnosti se týkající. Dostal pouze deset tisíc liber jako Fanny.

Víc ale nikdo nečekal a Elinor s Edwardem v tolik ani nedoufali, a tak paní Ferrarsová, jak z přehršle jejích omluv vyplývalo, byla snad jediná osoba, které se to zdálo málo.

Když tedy měli takhle zajištěné slušné živobytí, nepotřebovali už čekat na nic, jakmile se Edward ujal svého úřadu, než na přestavbu fary, kterou se plukovník Brandon kvůli Elinor snažil všemožně zvelebit, a když nějaký čas vyčkáváli, až bude všechno hotovo, a zakoušeli přitom jako obvykle tisíceré zklamání a průtahy vinou nepochopitelné lhostejnosti řemeslníků, Elinor, jak už to bývá, porušila skálopevné rozhodnutí, že se nebude vdávat, dokud práce na faře neskončí, a začátkem podzimu byla v bartonském kostelíku svatba.

První měsíc bydleli novomanželé u svého přítele v delafordském sídle, odkud mohli na místě dozírat na postup prací a určovat si všechno podle přání – vybírali tapety, (...)

(......)