Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

49. Kapitola

Okolnosti jeho vysvobození nikdo z rodiny zatím neznal, jedno však bylo jisté: Edward je volný, a jak s tou volností naloží, kdekdo hravě vytušil – poté, co přes čtyři roky zakoušel dobrodiní jednoho neuváženého zasnoubení, k němuž si nevyžádal matčin souhlas, nedalo se od něho čekat nic jiného, než že po jeho zrušení na sebe vezme další podobný závazek.

Přijel do Bartoňů z jediného prostého důvodu: aby Elinor požádal o ruku. Uvážíme-li, že měl v té věci jisté zkušenost^, je s podivem, že si s tím neuměl rázně poradit a tolik potřeboval povzbudit a provětrat si hlavu na čerstvém vzduchu.

Jak brzy na procházce sebral dost odhodlání a jak brzy*se naskytla příležitost, aby je osvědčil, jak se toho zhostil a s jakou odezvou byl přijat, nemusíme dopodrobna popisovat. Stačí říci jen tolik: když ve čtyři hodiny všichni zasedali ke stolu, to znamená asi za tři hodiny po jeho příjezdu, měl už své děvče jisté, dostalo se mu matčina souhlasu, a nejenže zářil štěstím jako každý zamilovaný, ale mohl se i z rozumných důvodů oprávněně pokládat za nejšťastnějšího muže pod sluncem. Všechno se mu podařilo. V duši ho blažila nejen láska – získal zpět volnost, aniž si musel co vyčítat, zprostil se závazků, které ho už dlouho tížily jak mlýnský kámen na krku, osvobodil se od ženy, kterou dávno přestal milovat, a povznesl se k bezpečnému štěstí s jinou, na niž myslel se zoufalou beznadějí od té chvíle, kdy na ni začal myslet s touhou. Nezbavil se jen pochyb a napětí, ale vyměnil utrpení za štěstí – a mluvil o té proměně s tak nelíčenou, překypující, vděčnou radostí, jakou u něho jeho blízcí nikdy předtím neviděli.

Otevřel Elinor duši, doznal se ke všem slabostem a omylům a pojednal o chlapecké zamilovanosti s Lucy se vším filozofickým nadhledem svých čtyřiadvaceti let.

„Bylo to z mé strany pošetilé, povrchní okouzlení,“ vysvětloval, „důsledek nezkušenosti – a toho, že jsem neměl co dělat. Kdyby mi matka byla dovolila, abych se činně věnoval nějakému povolání, když mne v osmnácti vzala od pana Pratta, myslím – ne, jsem si tím jist, že by k tomu nikdy nedošlo; odjížděl jsem sice z Longstaplu osudově zamilován do neteře pana Pratta, jak jsem si tehdy myslel, ale kdybych byl měl co na práci, kdybych se byl musel něčemu věnovat a pár měsíců se s ní neviděl, byl bych se z pomyslné lásky brzy vzpamatoval, zvlášť kdybych byl víc přišel mezi lidi, jak by to bývalo v takovém případě nevyhnutelné. Ale namísto abych se něčím zaměstnával, namísto aby mi vybrali nějaké povolání nebo mi dovolili, abych si je zvolil sám, vrátil jsem se domů lelkovat a první rok jsem neměl vůbec žádné povinnosti, jako bych byl měl na univerzitě, protože mne do Oxfordu poslali až v devatenácti. Neměl jsem tedy čím zabíjet čas než myšlenkami na lásku, a protože nám matka nevytvořila příliš lákavý domov a v bratrovi jsem neměl kamaráda ani důvěrníka a nerad jsem navazoval nová přátelství, nebylo nic snazšího než jezdit často do Longstaplu, kde jsem se cítil jako (...)

(......)